Můžete čtenářům přiblížit podstatu názvu výstavy?

Název Člověk – kaple vyšel z mých přirozených a dlouhodobých tendencí zabývat se tím, co nás přesahuje, Bohem, Jsoucnem – každý to nazývá jinak … Směřování k podstatě sebe sama, k východisku své identity, svého bytí zde je pro mě zásadní i v běžném životě a malbou se snažím tyto své zážitky postoje představit – vyjádřit hmotně. Někdy to slovy nejde tak dobře a často to zní dost hloupě. Měla jsem chuť stavět kaple, aby přibývala nová místa k zastavení v krajině, nebo opravovat ty chátrající. Nakonec mi došlo, že mi jde o stav mysli a ne o hmotnou věc. Stav naší mysli – to, jak vše prožíváme, utváří náš život. Ve svých obrazech ilustruji myšlenku, že chrámem je naše tělo, potažmo mysl, a že zásadní není být zrovna v kostele či prožívat supr duchovní zážitek, ale jaksi běžně se nořit do vědomí. Myšlenka, že ve mně může být to světlo a ve mně může žít onen chrám, který mi dává zažít smysl, přítomnost Boží a naplnění, kterého se mi zvenčí nikdy nemůže trvale dostat.

Na co se mohou návštěvníci na výstavě těšit? Co vše z vaší tvorby bude v Galerii Vladimíra Hrocha k vidění?

I když jsem chtěla překvapit i sebe samu, bohužel to nějak nestíhám, a tak z lenosti přemýšlet nad inovativní instalací vystavím opět jen klasická plátna s vrstvou olejomalby na povrchu. K vidění budou má plátna zaobírající se člověkem a zpřítomněním určitého stavu v něm, sakrální motivy zasazené do běžného každodenna. Nejstarší obraz tam bude z roku 2014, jinak většinou letošní kousky.

Co vás v tvorbě nejvíce inspiruje?

Inspiruje mě skutečnost, střídání úhlů pohledů na ni, zobrazování neviditelného cítění, hudba, pocit, že jsem prostupná a nemám pevnou formu. Já nemám ten pocit v těle, že končím kůží.

V profesním životě se věnujete pedagogické činnosti, prolíná se práce s žáky i do vašich maleb?

To ani ne, i když díky dětem lépe vnímám, že je dobré i sama sobě dát nějaké zadání a omezení. Člověk si ho těžko dává sám.

Ve svých obrazech často zachycujete krajinu a její proměny, zátiší a lidskou figuru. Jaký žánr a technika vyjádření je Vám nejbližší?

Pořád maluji „olejem", mám pocit, že jsem stále ve fázi průzkumu a malba je snad jediné mé ohraničení. Vrhnout se do jiných médií by nebylo špatné, ale ještě nemám pocit, že bych v malbě na všechno přišla. Je bezva najít si v ní problém k řešení. Teď je pro mě tím problémem prostupnost lidské postavy. Jak to udělat, aby bylo vidět že v sobě obsahujeme (svou myslí) něco úplně odlišného od okolního světa, a nebo právě úplně to samé, když se tím vším jen necháme prostoupit.

Jste absolventkou Střední uměleckoprůmyslové školy (SUPŠ) v Uherském Hradišti, jaké máte na tuto dobu a město vzpomínky?

Nejlepší, prostě řeknu jen: Hradiště. Byl to nejlepší školní kolektiv v mém životě a také bych bez studia SUPŠ asi nikdy nevěřila, že můžu malovat a dělat, co mě baví.

Malířka a pedagožka Anna Sypěnová (1988) představí v Galerii Vladimíra Hrocha průřez svou autorskou tvorbou. Vystavovat zde bude drobné malby, akvarely a skici. Anna Sypěnová pochází z Přerova, vystudovala malířství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uh. Hradišti a Fakultu výtvarných umění VUT v Brně (v ateliéru ak.mal. Tomáše Lahody a MgA. Vasila Artamonova). Pravidelně se účastní výstav a malířských sympozií, převážně v České republice. Mezi nimi např. Sympozium „ Malý formát" v Hodoníně, Mezinárodní malířské sympozium Hradišťský plenér v Uh. Hradišti. Z výstav jmenujme Impact Hub v Brně ( 2015), Podoby posvátna v Uh. Brodě (2015), FaVU Time v Městském divadle v Brně (2014).

PETRA BAROŇOVÁ