Příběh románu Karolíny Světlé, který vstoupí na jeviště Slováckého divadla vůbec poprvé, pojednává o poslední generaci rodu Potockých. Rodu, který tíží skutky předků. Vražda a kletba. Mimo jiné si klade i otázku, zda je možné chmury a přízraky našich rodičů i dědů překonat.

„Je to příběh, který je nevídaně o nás – o lidech žijících v rozežrané době, kde každý má svůj pokus o důstojné bytí. Milostné drama z hlubokých úbočí hor. Hra o víře, síle a vztahu,“ doplňuje režisér Martin Františák.

Kříž u potoka napsala Karolína Světlá už v roce 1868. Patří mezi pět románů, které vznikly od poloviny 60. let 19. století a v nichž Světlá zachytila obraz krajiny a lidí v Podještědí, kam se uchýlila po smrti jediné dcerky. Autorka se v tomto románu nechala inspirovat reálnou předlohou: děj i postavy vytvářela na základě vypravování ještědských známých a místa popsala podle skutečných míst, které objevila během svých procházek krajem.

Klára Vojtková
Slovácké divadlo začalo připravovat dvě novinky

Režisér Martin Františák přivedl v roce 2013 na jeviště Slováckého divadla úspěšnou Noru Henrika Ibsena, která představitelce titulní role Tereze Novotné vynesla nominaci na Thálii. Nyní se vrací s dramatem Kříž u potoka, které bude mít premiéru už v sobotu 24. března.

Pane režisére, můžete prozradit více o novince Kříž u potoka?

Je to zadumaný příběh. Dost temný, ale má v sobě smíření. A k tomu se musíme prokopat přes všechny vrstvy předlohy. Kříž to je vždycky. Někdy zlatý a jindy bukový u cesty či u potoka. Ty prosté jsou nejzáhadnější.

Myslíte, že je román Karolíny Světlé stále aktuální?

Román Karolíny Světlé má většina z nás v povědomí ještě ze základní školy. Jde o osvícenský román, naivistický pro dnešní dobu. Obsahuje ale dva silné příběhy, které by mohly oscilovat i s dnešním člověkem

Jaký divadelní žánr je vám nejbližší?

Stále více autorské věci. Mytické věci. Tragédie. Drama. Obdivuju lidi, kteří jsou mistry komedie. Nechci se do něčeho přetvařovat. Prostě – musím věci rozumět, umět v ní žít. Pak si s žánry pohrávám.

Kdo je Martin FrantišákRežisér, dramatik a absolvent brněnské JAMU se narodil v roce 1974 ve Valašském Meziříčí. Studoval obory výchovná dramatika, herectví a režie, kde byl žákem Arnošta Goldflama, jehož stále považuje za svého guru.

Po absolutoriu JAMU nějakou dobu žil na horské samotě, k divadlu se posléze vrátil jako umělecký šéf a režisér brněnského Divadla Polárka (2005–2007), později byl uměleckým šéfem ostravského Divadla Petra Bezruče (2007–2013), nyní je šéfem činohry Národního divadla Brno. Vedle toho je i vůdčí osobností amatérského souboru Jana Honsy v Karolince na Valašsku.

Se Slováckým divadlem spolupracuje od roku 2002, kdy zde uvedl jednu z nejlepších frašek slavného francouzského komediografa Molièra Lékařem proti své vůli. V roce 2013 přivedl na jeviště úspěšnou Noru Henrika Ibsena s Terezou Novotnou v hlavní roli, která byla za svůj výkon nominovaná na Cenu Thálie.

Rozhovor herečky Terezy Novotné s Martinem Františákem si mohou všichni, kdo se chtějí dozvědět více, přečíst v novém čísle divadelního dvouměsíčníku Časopis, který vyšel ve středu 7. března jako příloha Slováckého deníku a je rovněž zdarma k dispozici přímo ve Slováckém divadle.