Od pátečního večera lze výsledky tohoto jeho imaginárního propojení múz spatřit v Café Clubu v Uherském Brodě. Nahlédnout do světa umělcových vizí je tak až do 8. prosince možné prostřednictvím třinácti obrazů, které jsou nejaktuálnější ukázkou jeho tvorby z období posledních týdnů a měsíců.

Kreslení a malování Vasku zajímalo, jako téměř každého výtvarníka, už od dětství. Logickým středoškolským směřováním proto pro něj bylo studium na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti v oboru užitá a dekorativní malba. „Po období hledání sebe samého přes kresbu a perokresbu, různé grafické pokusy a koláže dospěl ke klasické malbě olejovými barvami a tuto techniku ovládá mistrně,“ vysvětluje Milan Bouda, předseda Svazu výtvarných umělců moravsko-slovenského pomezí, jehož členem je rovněž Vaska Mahdal. Ten podle Boudy ve své tvorbě lehce minul surrealistickou cestu.

„V jeho díle se více prosazuje poetický svět s jemu vlastním filozofickým názorem. V náznaku vypráví děj odehrávající se ve fantaskní realitě plné barev, ale také hloubky a prostoru,“ snaží se Bouda rozkódovat rozsah a zaměření Mahdalovy tvorby. Tomu je velkou inspirací literatura faktu i texty o historii, motivačním prvkem při malování i mimo pak také hudba, které se věnuje v kapele Country beat Fénix. „Na kytaru jsem hrál už ve škole. Ona ta muzika na malování totiž navazuje. Když maluji, muziku poslouchám, ale v žádném případě ne vážnou hudbu, ani dechovku, ta mě rozčiluje, stejně jako Eva a Vašek. Pouštím si spíš folkové věci a rozhlasovky,“ přiznává brodský autor. Unést se ale nechal například také tóny Mika Oldfielda.

„To mě ruce se štětcem jezdily po plátně samy a já ten obraz namaloval během půldruhé hodiny. Nazval jsem ho Pocta panu Oldfieldovi,“ vysvětluje umělec, jenž se považuje za senzitivního člověka, z čehož vyplývá i způsob jeho přístupu k výtvarné práci. Maluje své vize a sny. Mnohokrát se mu prý stalo i to, že namaloval obraz něčeho, co se vzápětí stalo. „Nikdo mně to nevěří. Například pouhý den před teroristickými útoky v Americe jsem namaloval abstraktní krvavou vizi, jakoby pohledem z letadla. Bylo to úplně mimo můj styl, vůbec jsem to nechápal. No a až jsem to domaloval, tak se to stalo,“ naznačuje Mahdal překvapivé souvislosti mezi svou tvorbou a nárazy letadel do mrakodrapů v New Yorku. Další neuvěřitelná paralela se mu přihodila před pěti lety. Tehdy pracoval na obrazu s hořícím koněm a jezdcem.

„Položil jsem štětec, jdu si odpočinout, když na mě bouchá soused a volá: Vlastiku, hoří Brod! A skutečně. Právě začínal ten velký požár pneumatik, jak ho hasili několik dnů,“ tvrdí brodský umělec a přiznává, že proto už mívá strach některé věci namalovat. Z čeho má ale naopak velkou radost, je to, že se dožil data 11. 11. 2011 a mohl uspořádat páteční vernisáž. „Opravdu. Měl jsem velký strach, že mě to někde klepne, ale naštěstí se to nestalo a jsem tomu rád,“ usmívá se výtvarník, který se mimo jiné může pyšnit také obdivuhodným pracovním tempem. Denně totiž namaluje minimálně jeden obraz a občas se mu podaří zvládnout i dva. „Funguje to tak, že si dělám poznámky o svých nápadech a těm pak za pomoci štětce a barev dávám barevnou podobu,“ uzavírá Mahdal.