A právě tam jsem se setkal na besedě v pořadu s názvem Veselá je dědina s třiapadesátiletým Václavem Hučíkem, bavičem, lidovým vyprávěčem a „lovcem" veselých historek ze Slovácka. Bavil tam humornými příběhy lidi, ale také se jimi nechal obveselovat. Byl vlastně jakýmsi prostředníkem mezi obsahem sdělení a jeho plánovanou publikační prvotinou Veselá je dědina.

„Neprodávám hrnce, ale sbírám veselé příběhy na slováckých dědinách. Jsem totiž frontmanem projektu Veselá je dědina. Chci ve slováckých vesnicích sesbírat veselé příběhy od bavičů z lidu a vydat je knižně pod stejnojmenným názvem projektu," svěřuje se bodrý bavič ze Slovácka.

S úsměvem prozrazuje, že je OSNVČ. „Co znamená zkratka OSVČ, to vím, ale co tam označuje to N," ptám se. „Osoba nevýdělečně činná. Nyní všechen svůj čas věnuji zmíněnému projektu, takže teď jsou to spíše jen výdaje," odpoví vyprávěč stroze.

Veselé příběhy a povídky ze života začal lidem vyprávět v roce 2009, kdy byla zatopena jeho rodná obec Blatnička, a od té doby vlastně nepřestal. Ostatně, slyšet veselé historky a vtipy vyprávěče patří stále k vlastnostem lidí na Slovácku. V jeho dvanácti dědinách uspořádal Václav Hučík besedy s občany a zaznamenal si při nich mnoho humorných příběhů, z nichž ty nejveselejší zařadí do knihy Veselá je dědina.

První besedu chtěl uspořádat v Hostějově, nejmenší obci Slovácka, čítající 39 obyvatel. „Já bych neřekl, že Hostějov je nejmenší. Je to obec velkých činů a lidí se srdcem na dlani. Začít jsem tam chtěl, protože jsem si říkal, malá dědina, malá ostuda, pokud beseda skončí fiaskem. Ale není to tak docela pravda, chtěl jsem začít v Hostějově, ale nepasoval termín, takže první beseda byla v Újezdci a dopadla dobře," říká nadšeně Václav Hučík.

Netají se tím, že má plný šuplík příběhů, které prožil, takže při besedách s lidmi si toho nemusí moc vymýšlet. „Ba spíše naopak. O některém příběhu raději lžu a říkám, že jde vymyšlený příběh, aby si o mně lidi nemysleli to nejhorší. Mamince ale tvrdím, že je to všechno vymyšlené, aby se za mě mezi lidmi nestyděla," usmívá se vyprávěč, který si umí udělat srandu i sám ze sebe. „Aspoň mám jistotu, že se nikdo neurazí. A potom, víte, lidi vám tak trochu závidí, kolik srandy jste si užil. Svým posluchačům a divákům vzkazuji, aby nebyli smutní," hýří elánem Václav Hučík.