Narodil se v Hrubé Vrbce (dlouhá léta ale žije ve Veselí n. M.) a od mládí kolem sebe, v rodině i okolí, slyšel muziku a zpěv. Muziku osobitou a nenapodobitelnou…

Líbil se mu cimbál ale učit se začal na housle. V té době byla na Horňácku populární Ňorkova muzika, ale mladého Martina to více táhlo k muzice Joženy Kubíka, se kterou začal hrát.

A od té doby je jeho muzikantský život tak bohatý, že na to jeden pozdrav k životnímu jubileu nestačí. Ostatně - k sedmdesátinám vznikla knížka „Zahrajte ně, Majstre…", která jeho životní osudy zaznamenala.

Takže jenom stručně: v r. 1996 vznikla Horňácká cimbálová muzika nesoucí jeho jméno, která existuje (pochopitelně v omlazeném složení) dodnes. Spolupracovala s celou řadou vynikajících sólistů (Dušan Holý, Luboš Holý, František Okénka, Jaroslav Hrbáč, Jan Pavlík a další), přestože by si možná vystačila pouze se zpěvem svého primáše.

Muzika natočila několik alb (Nepretvárená hudba, Zpěvy Horňácka, Pěkné zkázáníčko Martina Hrbáča a další), které patří do zlatého fondu lidové hudby, díky nenapodobitelnému výrazu a vyzrálosti jak hry na housle tak zpěvu protagonisty.

Martin Hrbáč má silné vazby (muzikantské i osobní) na Uherskohradišťsko, přátelil se s lidmi okolo Hradišťanu (Jaroslav V. Staněk, Jiří Pavlica) i Olšavy (Luboš Málek), hrával s CM Viléma Zahradníka i Čechovci, s Burčáky spolupracoval na albu Pod perinů štyri nožky atd.

Často se svojí kapelou u nás vystupoval, připomeňme např. Hovory u cimbálu s Miroslavem Horníčkem v Uh. Hradiště i ve Veselí n. M., na Festivalu hudebních nástrojů lidových muzik, na Slavnostech vína, na LFŠ a mnoha dalších akcích a besedách u cimbálu.

Nyní jezdí často na zkoušky Hudců Pondělníků a jeho primášské „souboje" se stočtyřletým Františkem Hamadou jsou nezapomenutelné. Vždy je posluchači nadšeně přijat. Když začne zpívat třeba „Za našima humny…" - běhá mráz po zádech. A co Martinovi (a vlastně i nám) k osmdesátinám popřát - hodně zdraví a ať ještě dlouho hraje a zpívá!

Miroslav Potyka