Snad celou lidskou historií se táhnou dětské hračky. Od těch primitivních, až po ty dnešní, mechanické a dálkově ovládané. V expozici se však ani jedna z těch nejnovějších hraček neobjevila. K vidění tu byly ty, s nimiž si hrály děti v minulém století, zejména pak v jeho druhé polovině.

„Před čtyřmi lety uspořádaly seniorky našeho města první výstavu panenek. Já se na ní prezentovala deseti, z nichž tu nejstarší mi přivezl bratr z Německa, když mi bylo 19 let,“ zaloví v paměti Marie Čierníková. Netají se tím, že v těch devatenácti letech se ta panenka stala její velkou láskou, protože v dětství tak hezkou panenku neměla.

Pak si s ní hrával víc její syn než její dvě dcery, protože ty měly panenky jiné. Dodnes si paní Marie s tou panenkou z Německa, která má amputovány dva prsty, hraje se svojí desetiletou vnučkou. A nechyběla ani na výstavě v Panském dvoře.

„Po výstavě hraček před čtyřmi lety mně začaly ženy nosit nejen vysloužilé panenky, ale jiné hračky, které by podle jejich slov skončily v popelnicích. Ty poškozené jsem opravila, ušila na ně oblečky a jsou součástí mé sbírky, čítající pět set exponátů, z nichž 270 je panenek,“ řekne nadšeně sběratelka hraček. Ty jsou z jejího pohledu mnohovrstevným dokladem, vypovídajícím velmi mnoho o tom, komu byly určeny, ale i o jejich výrobcích.

Návštěvníci výstavy, na níž bylo třeba sedmdesát let staré loutkové divadélko ve velmi zachovalém stavu, nebo o deset let starší hračka v podobě obchodu, obdivovali půvab letitých hraček a hovořili o nich s velkou úctou jako o pokladech.