“Jde o nejprestižnější český divadelní festival a je pro nás velkou poctou, že Zlínský kraj už poněkolikáté reprezentuje právě naše divadlo,” prohlásil  ředitel Michal Zetel.

Vedle uherskohradišťského souboru se festivalovým návštěvníkům představují divadla z celé Evropy, z českých je to například Dejvické divadlo, či Národní divadlo z Prahy.

Kříž u potoka je ceněný už od chvíle, kdy měl premiéru, a to jak diváky, tak ve vzácné shodě i kritiky. Vrcholem pak bylo letošní udílení cen Slovácký Oskar a Nejvější z pierotů, které drama Karoliny Scětlé zcela ovládlo, a to jak v podobě inscenace samotné, tak i díky představitelům hlavních rolí, tedy Tomáši Šulajovi a Kláře Vojtkové.

Druhou jmenovanou herečku ale plzeňští diváci neviděli. Vzhledem k nadcházejícím mateřským povinnostem její postavu hrála hostující Pavla Gajdošíková.

Tu může poznat i domácí publikum. V Hradišti se totiž chystá ještě jedna repríza, poslední. Proběhne ve středu 18. září.

V inscenaci se v roli Józy Potockých objevila na uherskohradišťském jevišti jako speciální host také hvězda českého divadla a filmu Drahomíra Hofmanová známá z legendárního snímku režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci z roku 1968.

O čem je Kříž u potoka

Kříž u potoka je román Karoliny Světlé z roku 1868. Patří mezi pět románů, které vznikly od poloviny 60. let 19. století a v nichž Světlá zachytila obraz krajiny a lidí v Podještědí, kam se uchýlila po smrti jediné dcerky. V tvorbě Světlé se mísí starší romantická tradice s postupy literárního realismu. Hlavní hrdinkou je Eva, která odmítá lásku muže, jež ji miloval, a snaží se napravit svého sobeckého manžela.

„Kříž u potoka podle mě vypovídá o schopnosti se obětovat, o smíření, o těžkostech, které přináší manželství, ale samozřejmě i o velké lásce,“ řekla dramaturgyně Markéta Špetíková s tím, že dramatizaci Kříže u potoka pro Slovácké divadlo vytvořila dramatička Lenka Lagronová a v této podobě se hrál poprvé. 

Co řekli o Kříži u potoka

Martin Františák, režisér: „Román Karoliny Světlé má většina z nás v povědomí ještě ze základní školy. Jde o osvícenský román, naivistický pro dnešní dobu. Obsahuje ale dva silné příběhy, které by mohly oscilovat i s dnešním člověkem.“

Markéta Špetíková, dramaturgyně: „Je pravda, že román Světlé má jisté momenty, které dnes působí naivně. Vědomě s tím pracujeme – potlačujeme je nebo problematizujeme. V obecné rovině myslím, že vesnický román stále živý je. Mezi nejlepší současné české prozaiky bezpochyby patří Jiří Hájíček a jeho romány zasazené na jihočeský venkov. Rozhodující je myslím hloubka zkušenosti či prožitku, kterou dovede autor zprostředkovat, nikoli žánr.“

Klára Vojtková, herečka: „Román jsem četla až těsně před premiérou a dobře tomu, myslím, že dřív bych se těžko prokousávala jazykem i dlouhými popisy krajiny až k samotnému akčnímu a zároveň mystickému příběhu. Na vesnickém dramatu mě vzrušuje ta jadrnost, surovost a tvrdost lidí, hlavních hrdinů i obce samé. Jejich jednání není delikátní, jde do krajnosti.“

Tereza Hýsková, recenzentka Divadelních novin: „Kříž u potoka je ve všech ohledech vyvážená a sevřená inscenace. V Uherském Hradišti vznikl ten nejlepší možný příklad toho, jak oživit českou klasiku.“

Jiří P. Kříž, divadekní kritik: Na Kříž u potoka Martina Františáka podle románu Karolíny Světlé měli by se povinně, a za trest pěšky do Slováckého divadla v Uherském Hradišti podívat všichni, kdo se u Vltavy už zase pošklebují, že jakýsi venkovan je do Stolice přichází učit dělat umění.