"Hra mě oslovila svým hlubokým lidským příběhem. Vůbec jsem se nesnažil inscenovat Královu řeč jako hru historickou. Skutečné historické události jsou v naší inscenaci pouze výraznou kulisou. Dominantní je zde člověčina, kterou divák cítí i v těch nejposlednějších řadách Slováckého divadla,“ říká režisér Igor Stránský, který rád navštěvuje představení i po premiéře.

„Jakoukoliv inscenaci, kterou jsem režíroval, nesleduji jako spokojený divák, nýbrž jako režisér, protože pro mne žádná inscenace premiérou ani zdaleka nekončí. Ona totiž před divákem, který je tak trochu nepřímo také režisérem, dál roste, vyvíjí se. A já zpovzdálí vše koriguji tak, aby její vývoj šel správným směrem. U Královy řeči jsou to však pouze téměř mikroskopické detaily,“ dodává Igor Stránský s tím, že ho těší i pravidelné potlesky publika vestoje.

V příštím roce nastuduje Igor Stránslký mimořádně očekávaný Přelet nad kukaččím hnízdem.

Pavel Hromádka: Zvláštnosti v mluvě mě zajímají

Pavle, v Králově řeči hraješ koktavého krále Bertieho. Bylo náročné poradit si s touto rolí?

Možná se na první pohled zdá, že by to mělo být náročné. Ale mně to tak nepřipadalo. Myslím, že díky hudebnímu sluchu a zájmu o melodii řeči mám trochu naposlouchané nejrůznější lidi. Už odmala mám navíc jeden takový zvyk – když vidím nebo slyším na ulici něco zvláštního, ať už mluvený projev nebo pohybový, sám pro sebe si to zkusím zopakovat a zamyslet se, co dalšího s tím souvisí, co ten člověk přitom asi cítil, proč se právě choval tak, jak se choval. Koktání či jiné zvláštnosti v mluvě mě zas zajímají především kvůli melodii.

Jaký typ postav je ti blízký?

Nemám nějaký vyhraněný vkus, ale obecně řečeno jsem rád, když můžu spolu s postavou mluvit k dnešku, dotýkat se věcí, které prožíváme, dotýkat se vnitřních procesů, které se v člověku dějí, ale týká se to i společenské situace. To znamená toho, v čem žijeme, snažit se to i skrze divadlo ovlivnit, mluvit o hodnotách, které nechci, aby zapadly, aby se na ně zapomínalo, o hodnotách a věcech, které nás jako jednotlivce i jako společenství posunují dál. Mluvit o dobru, lásce, víře, potřebě naděje, kultivovanosti, slušnosti, ale také rozhodnosti vůči všemu nekalému atd. atd. Bylo by toho moc. Ale snad je zřetelný onen směr, který mám na mysli. Myslím, že jako celá česká společnost morálně upadáme. A rád bych k tomu i já osobně i skrze divadlo řekl svoje.

Pavel Majkus: Návštěva logopeda nás „nakopla“

Herec Pavel Majkus hraje v Králově řeči roli logopeda Lionela Logua, podle jehož deníkových záznamů slavné dílo vzniklo.

„První zajímavost na mé roli je herecké setkání s mým kolegou Pavlem Hromádkou, který hraje koktavého krále. Sedíme vedle sebe v šatně už patnáct let, ale takovou příležitost k vzájemné spolupráci jsme ještě neměli. Druhá zajímavost je, jak je hra úsporně napsaná, jsou to téměř samé krátké dialogy, otázka – odpověď. Slovní ping pong,“ říká Pavel Majkus a vzpomíná, jaký to byl zážitek, když s kolegou Pavlem Hromádkou navštívili logopeda.

„Navštívili jsme logopeda Mgr. Dezorta a jeho klienty. Byly to moc zajímavé dvě hodiny povídání, poslouchání a pozorování. Svěřili se nám se svými vadami i pokroky, které pro odstranění koktání udělali v řeči i v životě. Myslím, že nás svou upřímností hodně v začátku zkoušení nakopli. Teď už taky vím, jak jim vadí, když jim – koktajícím – někdo začne v dobré víře věty dopovídat, místo aby počkal a dal jim čas.“