Kláro, v Kříži u potoka ztvárníš hlavní postavu Evy. Jaká je?

Chytrá, ale naivní, oddaná, ale zamilovaná, jako snad každá matka laskavá a zranitelná. Dost troufalá a silná na to, aby jí bylo naloženo.

Inscenaci připravuje režisér Martin Františák. Jak se ti s ním zkouší?

Nelehké zkoušení. Není úplně snadné Martinovi porozumět. Mnohé se odehrává v obrazech jen v jeho hlavě a jeho fantazie je veliká. Herec neví dne ani hodiny, musí být připraven na neustálé změny. Takové divadlo bez jistot. Trochu jak jízda v boulích, nohy lyžaře pevné i gumové zároveň.

Autorkou Kříže u potoka je Karolina Světlá. Zajímalo by mě, jestli jsi třeba četla román už ve škole, a jestli je ti „vesnické“ téma něčím blízké?

Román jsem četla až teď a dobře tomu, myslím, že na střední bych se těžko prokousávala jazykem i dlouhými popisy krajiny až k samotnému akčnímu a zároveň mystickému příběhu. Na vesnickém dramatu mě vzrušuje ta jadrnost, surovost a tvrdost lidí, hlavních hrdinů i obce samé. Jejich jednání není delikátní, jde do krajnosti.

Hra Kříž u potoka ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti.
Premiéra Kříže u potoka už v sobotu

O čem je Kříž u potoka

Kříž u potoka je román Karolíny Světlé z roku 1868. Patří mezi pět románů, které vznikly od poloviny 60. let 19. století a v nichž Světlá zachytila obraz krajiny a lidí v Podještědí, kam se uchýlila po smrti jediné dcerky.

Hra pojednává o poslední generaci rodu Potockých. Rodu, který tíží skutky předků. Vražda a kletba. Je možné chmury a přízraky našich rodičů i dědů překonat? Prolomit temné vlny stínů minulosti? Dokáže lidská láska bojovat ve vztahu, kde se muž ženě před očima mění z milujícího anděla ve zvíře? I tyto otázky si klade divadelní adaptace slavného vesnického románu, který nastuduje zkušený Martin Františák. „Román Karolíny Světlé má většina z nás v povědomí ještě ze základní školy. Jde o osvícenský román, naivistický pro dnešní dobu. Obsahuje ale dva silné příběhy, které by mohly oscilovat i s dnešním člověkem,“ říká Martin Františák.

Hlavní hrdinkou je Eva, která odmítá lásku muže, který ji miluje, a snaží se napravit svého sobeckého manžela. „Je to příběh lásky z tvrdého života horských samot. Je to hra o víře, síle a vztahu. Příběh, který je nevídaně o nás – o lidech žijících v rozežrané době,“ doplňuje dramaturgyně Markéta Špetíková.

Herečka Klára Vojtková se narodila 29. prosince 1985 v Brně. V letech 2005 – 2009 vystudovala činoherní herectví na DAMU, kde absolvovala rolí Vévodkyně (J. Webster / Vévodkyně z Amalfi) a Laury (J. Penhall / Slyšet hlasy). Mimo Slovácké divadlo se objevila v roce 2013 v brněnském BuranTeatru jako Berta v inscenaci Vyhnanci v režii Mikoláše Tyce. Ve Slováckém divadle je v angažmá od roku 2009 a momentálně ji můžete vidět například jako Beatrici v nové komedii režiséra Zdeňka Duška Mnoho povyku pro nic nebo v oblíbeném muzikálu Radka Balaše Pokrevní bratři.

Co řekla o muzikálech: „Mám je ráda, činohru asi víc, ale muzikál je pro mě vždy výzvou. Baví mě jejich technická náročnost, ta nutnost zapojit všechny dovednosti, vbičovat se fyzicky i psychicky. Je to trošku jako sport. Cíle se dají lépe vytyčit. Ale o výsledku pak stejně nerozhoduje zdaleka jen výkon herců. Hudba, světla, choreografie, výtvarná složka… synchronizace toho všeho, v tom to vězí.“