Za tu dobu zde vytvořila řadu nezapomenutelných rolí, mezi jinými například legendární a oceňovanou Lišku Bystroušku. Obzvlášť se jí daří v režiích Jana Antonína Pitínského, se kterým nastudovala i například Divou Báru či Kalibův zločin. Spolupracovala ale i s řadou dalších režisérů, ke kterým patří i Zoja Mikotová, na kterou herečka ráda vzpomíná. V její režii nyní vzniká nová pohádka, Špalíček veršů a pohádek. Premiéra proběhne ve Slováckém divadle už v neděli 2. dubna.

Jitko, na vaši domovskou scénu, do Slováckého divadla se po dvou letech vrací režisérka Zoja Mikotová. Její poslední inscenací v Uherském Hradišti byl v roce 2015 Deník Anne Frankové, kde jste spolu s dalšími čtyřmi kolegyněmi a loutkou vytvořila hlavní roli. Jak se vám s paní režisérkou spolupracovalo?
Velmi jsem se na spolupráci s paní režisérkou těšila! Vždy, když u nás pracovala, jsem si přála se s ní na jevišti potkat. Vyšlo to až v Deníku Anne Frankové. Bylo to 6 náročných týdnů, velmi intenzivních a tvůrčích. Každý den jsme naplno zkoušely, učily se sžít se s loutkou, hledaly světlé momenty v bolestném a zdrcujícím příběhu Anne Frankové. Setkání s paní režisérkou bylo pro mě nesmírně obohacující jak po stránce pracovní, tak i po stránce osobní. Doufám, že naše cesty se ještě aspoň jednou zkříží. Moc bych si to přála!

Liší se přístup Zoji Mikotové oproti jiným režisérům, se kterými jste zkoušela?
Každý režisér má svůj přístup a ten paní režisérky je obohacen ještě velkou mírou empatičnosti, vnímavosti a citlivosti. Jsou to vlastnosti, které, podle mě, vždycky specifikují její inscenace. Upřímně, neumím si představit žádného jiného režiséra, který by dokázal tak citlivě přenést život Anne Frankové na jeviště. Skvěle pracuje také s vizuální stránkou, s pohybem herců, který mnohdy dokáže sdělit více než slova a která je pro práci s neslyšícími jistě velmi důležitá.

Viděla jste i jiné inscenace paní režisérky?
Samozřejmě. Obrovský zážitek jsem měla třeba z představení Oskar a růžová paní, které ve Slováckém divadle nazkoušela s Jožkou Kubáníkem a Květou Fialovou v hlavních rolích. Bylo to velmi emotivní představení a každý divák v sále byl určitě nejednou dojat. Pro mě osobně však nejsilnějším momentem byl okamžik, kdy jsem v té inscenaci na jevišti spatřila sněhové vločky. To, jak je dokázala zhmotnit, bylo pro mě tak silným momentem, že i teď, po tak dlouhé době, co jsem to představení viděla, mi to vhání slzy do očí.

Ve Slováckém divadle nyní Zoja Mikotová uvede pohádku Františka Hrubína Špalíček veršů a pohádek. Jaký vy máte k pohádkám vztah?
Miluji pohádky! Už jako malá, když jsem tvrdila, že budu herečkou, jsem měla představu, jak v nich hraji. Samozřejmě v těch televizních. (Smích.) Teď pohádky čtu několikrát denně Mikuláškovi. Je úžasné pozorovat tu radost v jeho očích, když měním hlas a dělám u toho různé grimasy. Jsou to krásné chvíle. Těším se ale také na okamžik, kdy ho budu moci vzít na pohádku do divadla.

Jitka HlaváčováV současné době ji diváci mohou na jevišti vidět ve dvou inscencích Slovckého divadla. "Do divadla si vždy jen odskočím odehrát inscenaci 1+2=6, která je na repertoáru již 10 let," říká ke komedii, kde spolu s Terezou Novotnou, Zdeňkem Trčálkem a Josefem Kubáníkem vyzvořila jednu z hlavních rolí, a to natolik úspěšně, že se hrála téměř 120x. "Dalším titulem, kde mě diváci mohou vidět, je muzikál Hra o pyžama. Tam jsem kromě postavy Brendy, kterou hraji, byla nápomocna také jako asistent choreografa a snažila se kolegy naučit a vypilovat choreografická čísla tak, aby divák odcházel z představení s pocitem, že na jevišti byl jeden tanečník vedle druhého," prozrazuje o titulu, který uherskohradšťské divadlo stejně jalo ten předchozí uvádí jako jediné v republice.

Autor: Josef Kajetán