Těsně před vánočními svátky se na trhu objevila vaše nová kniha rozhovorů. O čem je?

Je to kniha rozhovorů Nejen o hudbě, tak se kniha také jmenuje, a dělal ji se mnou Přemysl Rút. Protože se známe už dlouhá léta, je v ní něco z mých začátků, obsahuje i rodinné příběhy a jsou v ní zachyceny mé nejrůznější profesní snahy a plány, kterých jsem se dotknul. V žádném případě to nejsou paměti, je to spíše mozaika mých nejrůznějších názorů a pohledů na to, čím se zabývám.

Které ze svých úvah považujete za důležité?

Doufám, že je to pravdivý obraz věcí tak, jak je vidím a vnímám. Jsem také rád, že se knížka prodává a myslím, že je nejprodávanějším titulem nakladatelství Vyšehrad.

Přenášíte své osobní úvahy i do písniček, které pak lidé slyší z pódia?

Určitě se to písní dotýká a já – vzhledem k tomu, že jsem spíše zpívající a hrající autor – si v repertoáru vybírám jen to, co chci zpívat. Nemusím tedy hrát a zpívat to, co nechci, což je velké štěstí. Já jsem si už kdysi dávno to, co chci sdělit, shrnul do takových tří P, a těmi jsou: pohlazení, poznání a poselství. Ve všech těch třech P se nějakým způsobem promítá můj repertoár a všechna tři P se zase promítají do repertoáru. Je to můj provázaný názor na život, na svět a umění. Jak jsem říkal, zpívám a hraji jen to, co chci.

Ve své tvorbě jste prošel různými žánry, od lidové hudby až po tu vážnou. Co je vám nejbližší?

Mně je blízké to, že můžu lidem sdělovat něco, co považuji za potřebné, a něco, co jim pomáhá.

Jak dlouho trvá vaše spolupráce s Hradišťanem?

Už hodně dlouho, až se sám divím. I když jsme se znali již dříve, oficiálně naše spolupráce trvá od roku 1978. Tedy něco přes třicet let. Na počátku mé tvorby byl zájem o lidovou píseň a v dnešní době je to zase směřování k vážné hudbě, která mi dává možnost vážnějších výpovědí než třeba lidová písnička.

Jaké projekty v nejbližší době chystáte?

Dokončil jsem knihu a před Vánocemi jsem měl adventní a vánoční koncerty, ať už s filharmonií Brno nebo Zlín. Na čem aktuálně pracuji, je větší forma – lokálně instrumentální. Zatím tomu nemůžeme říkat oratorium, protože jestli to bude kantáta oratorium, ještě sám nevím. Má název Brána poutníků a vzniká pro česko-německo-polský orchestr mladých talentovaných lidí, studentů konzervatoří a akademií. Měla by mít premiéru ještě letos na podzim, takže práce je dost.

Máte nějaký nesplněný sen?

Chtěl bych být živý a zdravý a mít sílu pracovat a svobodně se vyjadřovat k tomu, k čemu chci.