Letošní Skalu navštívilo kolem pěti set diváků. Považujete to za úspěch? Jak hodnotíte tento ročník?

Počet návštěvníků mě skutečně překvapil. Jinak se podle mého akce skvěle vydařila. Na festivalu se mi především líbí, že je pestrý po stránce věkového složení herců, i co se týče obsahu představení.

Až do letošního roku jste se na hlavní organizaci podílela s Jaroslavem Kovandou. Pocítila jste jeho odchod?

Jarda je svělý člověk, který se dokáže pro věci opravdu nadchnout. Z hlediska pořádání byly ale nejtěžší první ročníky Skaly. Dnes se na přípravě podílím s partou sehraných lidí a tím se všechno ulehčuje.

Spoléháte na ostatní, nebo jste typ, který si musí všechno alespoň zkontrolovat sám?

Jsem perfekcionalistka. Na všechno si proto nejraději dohlédnu sama. Jsem pak i daleko víc v klidu. Nejsem ale zase taková, že bych ostatním lidem nevěřila nebo se na ně nedokázala spolehnout.

V prostředí divadla se pohybujete už dlouho. Máte k němu vřelý vztah?

Jsem odkojená divadlem. Tatínek byl nadšený ochotník a i já divadlo miluji. Sama jsem aktivně hrála a nacvičuji i představení s dětmi z mateřinky. Neustále mě také fascinuje například zapálení herců, kteří jezdí na Skalu a dělají to bez nějakých nároků.

Zajdete si ráda i na do profesionálního divadla? Dokážete vyjmenovat své nejoblíbenější hry?

Jsem pravidelná divačka. Zhlédla jsem snad všechny hry Slováckého divadla. Jezdím i do Zlína nebo do Brna. Moc ráda mám ale i koncerty. Moje nejoblíbenější hry jsou asi nadčasové – Gazdina roba a Její pastorkyňa. Z mých rolí si nejvíce vážím postavy smrti v Pašiových hrách, ve kterých jsem účinkovala v Divadle Brod.