I tak vypadají zkoušky ve Slováckém divadle, kde vzniká první titul příštího roku dojemný příběh s názvem Oskar a růžová paní.

„Jmenuji se Oskar a je mi deset let. Zapálil jsem kočku, psa, náš dům, dokonce jsem ugriloval i červený rybičky a píšu ti svůj první dopis v životě, dřív jsem psát nemohl, musel jsem se učit a neměl jsem čas,“ odříkává první věty nové hry představitel Oskara Josef Kubáník. „To je hezké, ale myslím, že říkáte trošku jiný text. Podívejte se na to se Zuzankou,“ vybízí herce režisérka a ten text po poradě s nápovědou Zuzanou Zvěřinovou znovu opakuje, tentokrát bez chyby a režisérka přidává své postřehy a režijní připomínky. Pak zase a zase, až je scéna podle jejich představ a může se pokračovat dál.

„Prosím, aby se připravila Květa Fialová a David Vaculík,“ hlásí do rozhlasu inspicientka Kamila Mitáčková a jmenovaní herci za chvíli rázně vstupují na jeviště. Jsou připravení, znají všechna slova zpaměti a i díky tomu se všichni pomalu dostávají k dalším a dalším stranám textu. „

Paní Květo, otočte se, prosím, víc obličejem k divákům, takto by vám viděli jen vlasy,“ vybízí režisérka představitelku temperamentní babi Růženy, dvaaosmdesátiletou hereckou legendu Květu Fialovou. „Omlouvám se, já vždycky zapomenu, že je to divadlo. Já si myslím, že je to život,“ odpoví herečka.

Za chvíli na jeviště, které symbolizuje pokoj nemocnice, vjíždí autíčko a s ním vchází i herec David Vaculík. „Plešoune, doktoři mi slíbili šest operací. Věřil bys tomu?“ usmívá se a elegantně manipuluje dálkovým ovladačem, díky kterému autíčko jezdí, kam potřebuje. „Hezké by bylo, kdyby mohlo projet mezi Oskarovými papučkami,“ myslí si režisérka a David Vaculík její přání okamžitě plní. Po dvou hodinách zkoušení inspicientka upozorňuje na pauzu. „Ano, odpočineme si,“ usmívá se režisérka a herci opouštějí jeviště. Za deset minut se na ně ale vrátí, aby mohla zkouška pokračovat. Do premiéry 7. ledna zbývá pouhý měsíc.

Herec Slováckého divadla Josef Kubáník: Většinu hry strávím v posteli

Herec Josef Kubáník (na snímku) se rozpovídal o roli, kterou právě zkouší ve hře Oskar a růžová paní.

Prozraďte, co je pro vás v roli Oskara nejtěžší?

Kromě více jak čtyřiceti stránek textu jsou nejhorší asi všechny ty emoce. Oskar a růžová paní je sice plný legrace, ale dojde i na velmi vážné chvíle a ustát je, nebude snadné. A pak musím během dvou hodin prožít celý život. Tedy od malého chlapce až ke starému muži.

Můžete to vysvětlit?

Oskar totiž s babi Růženou hraje takovou hru. Každý den napíše dopis a v něm popisuje svůj den tak, jako by prožil deset let. Takže jej čeká puberta, svatba, ale také loučení s nejbližšími.

Najdete na roli Oskara i něco snadného?

Jistě. Třeba většinu představení strávím v posteli. To je sen každého herce.

Co byste chtěl, aby si diváci z představení odnesli?

Paní režisérka Mikotová připravuje nádherné obrazy. Bude v nich celá ta dětská hravost, jímavost a něha, kterou máme na nejmenších rádi. Ale dojde i na vážné chvíle. Ona leukémie není veselá nemoc. A aby nezůstalo jen u planého řečnění, rozhodli jsme se s kolegy, že ti, kteří mohou, vstoupí do registru dárců kostní dřeně.

Co to znamená?

Darují kostní dřeň, a není to vůbec bolestivé, jak si někdo může myslet. A pak mohou zachránit kohokoliv na světě. Takže naše představení bude plné naděje, že někde nějaký jiný Oskar krutou nemoc přežije. Byl bych rád, kdyby se k nám diváci přidali. Může to udělat.

Josef Kajetán