Všichni se živě baví a z jejich nadšení lze poznat, že koncert byl výjimečný. Muž vstává a se spokojeným úsměvem a vřelostí se přidává k hovoru. Není to nikdo jiný než Martin Kratochvíl.

Martin Kratochvíl

Martine, setkání v kavárně bylo pro vás dalším příjemným okamžikem posledních čtyřiadvaceti ho­din…

Ano, není nic autentičtějšího, než když slyšíte příznivé ohlasy inkognito. Rozhovor měl pár zajímavých momentů. Prvním byla otázka, kdo se z naší skvadry nejvíce líbil dívkám: samozřejmě syn Zangiho – Filip, který s námi vystoupil. Pak mě pobavilo, když jedna z dívek s despektem prohlásila: ‚To je jako jazz, ne?' A kamarád odvětil: ‚To nebyl jazz, to byla taková mela, španělský rytmy, to jsi nezažila, to se ničemu nevyrovná!' Byl jsem šťastný, že to nebyl výjimečný večer jen pro nás.

Proč myslíte, že se hradišťský koncert tak vydařil?

V Redutě je vynikající piáno – koncertní Petrof a i akustika sálu se ukázala jako skvělá pro akustickou muziku. Navíc den předtím jsme měli koncert v Olomouci – natáčel jej rozhlas pro všechny stanice a ještě živě přenášel Youtube. A při první písničce se nám rozbila kytara. Byl to zákon schválnosti, nikdy se nám nic podobného nestalo. Půl hodiny jsme se snažili bavit publikum jinak, než ji Tony (Ackerman – pozn. red.) spravil a koncert se rozjel dál… Byl to velký kontrast – den předtím koncert s rozbitou kytarou a pak takováto paráda. Přes den jsme navíc zkoušeli, takže se nám dobře hrálo. Říkám to zcela od srdce: pro muzikanta jsou takové okamžiky nádherné. Tomu se nic nevyrovná. Říkali jsme si s kapelou, že za takové večery bychom měli správně platit lidem my…

V Hradišti jste nehráli poprvé…

My jsme v Uherském Hradišti hrávali za starých časů často s kapelou Jazz Q. Vzpomínám si na Redutu, to byla tehdy ještě omšelá budova a pro kapelu s elektrickými nástroji tam byla strašná akustika. Byla to tak sedmdesátá léta. To jsme tu hrávali i dvakrát třikrát za rok.

Někteří přišli právě pro to, že vás znají z dob minulých, ještě s kapelou Jazz Q…

S kytaristou Tonym Ackermanem jsme se seznámili někdy v osmdesátých letech, když byl mým hostem v pořadu Klinika doktora Q. A tehdy mě vyzval přímo v pořadu, ať si s ním zahraju. Nikdy předtím jsme spolu nehráli. Hráli jsme dost dlouho a lidé už nechtěli, abychom mluvili, ale hráli. A ještě ten večer přišel Slávek Jíša, že mu vypadli muzikanti a my máme domluvenou šňůru na Moravě. A od té doby hrajeme spolu. Každé dva tři roky vydáváme novou desku.

Imran Musa Zangi

Pane Zangi, vy hrajete v triu na bicí – perkuse. I pro vás měla Reduta dobrou akustiku?

Při zkoušce jsem právě z akustiky měl strach. Budovy tehdy nebyly stavěny a konstruovány, aby akustika vyhovovala takovýmto nástrojům, ale dopadlo to skvěle.

Ano, Reduta je barokní prostor už téměř čtyři stovky let starý…

Co jsem jako první zaregistroval, byly krásné vitráže. Pocházím z výtvarnické rodiny, takže si takových věcí všímám. Sál jsem vnímal z historického hlediska a uvědomil jsem si respekt k tomu prostoru. Lidé, kteří přišli a vůbec celá atmosféra spojení lidí s tímto prostorem, to bylo zcela výjimečné.

Co si z vaší tvorby mohlo hradišťské publikum poslechnout?

Hráli jsme náš starý repertoár a k tomu dvě písně z nového alba Jazz Q, které je na světě jen čtyři dny. Nové kousky jsme nazkoušeli těsně před koncertem. Neměl jsem z toho proto dobrý pocit, ale o co horší pocit jsem měl, o to lepší byl výsledek. Už začátek koncertu jasně naznačil, že půjde o něco speciálního.

Výjimečné bylo i publikum?

Lidé reagovali na veškeré podněty, které jsme jim nabízeli. Chtěli jsme vždy dát něco ke skladbě navíc, nějak ji obohatit a lidé to pokaždé okamžitě chápali. Naprosto rozuměli našemu obrazu hudby. Svou hudební vzdělaností a empatií tvořili koncert s námi. Byl nejlepší, jaký jsme spolu hráli, nebo alespoň jeden z nejlepších.

Jaké jsou vaše plány do budoucna, kde všude hrajete, kdyby vás chtěl někdo slyšet?

Za chvíli jedeme do Ostravy, kde máme večer koncert, pak v Novém Jičíně. Máme toho teď hodně… Loni jsme byli třeba v Bruselu, v květnu jedeme do Atén. Jinak vyrážíme na koncerty nepravidelně, ale je pravdou, že nejvíce jezdíme na Moravu. Hraje se nám tu skvěle. V Praze koncertuji s třemi uskupeními: Desperados, Petr Kroutil Orchestra, Trio Kratochvíl a hostuji i v jiných bandech, třeba se synovou kapelou PURPUR.

Koncert Tria Kratochvíl, Ackerman, Zangi se konal v rámci cyklu Klubu kultury Jazz v Redutě. Na příštím koncertě, který se uskuteční 24. března, vystoupí kvartet Ondřeje Štveráčka s hostem Genem Jacksonem (USA).

Autor: MARKÉTA MACHÁČKOVÁ