Kde všude jste učila?

Od roku 1954 jsem prošla spoustou základních škol na Slovácku. Začínala jsem v Ostrožské Lhotě, v Lipově nebo Svárově. Nejdéle jsem učila v Uherském Hradišti, osmadvacet let. Na všechna svá působiště vzpomínám velice ráda, protože všude byli báječní kolegové, vynikající žáci i skvělí rodiče. Moje aprobace byl obor biologie a chemie. Učila jsem ale i vaření a péči o dítě. Ale nejoblíbenějším předmětem byla výuka chemie. Svědčí o tom i úspěchy mých žáků na olympiádách. Mnozí z nich se věnují chemii i v praktickém životě. Ráda se svými žáky setkávám a mám radost z jejich úspěchů.

Jak jste se dostala ke cvičení v Sokole?

Samozřejmě díky rodičům. Byla jsem tak vychovávána. Nikdy nezapomenu na Vlastu Frydrichovou nebo Vojtěcha Matulíka, kteří nás vedli v sokolském duchu ke kázni a vytrvalosti. Nezapomenutelné byly také sokolské tábory, kde jsme se učili k lásce k přírodě, lásce k vlasti, samostatnosti i odpovědnosti. U cvičení s dětmi jsem zůstala dodnes.

Kolik cvičenců máte na starosti a kdy se scházíte?

Mám čtyři skupiny rodičů s dětmi, kteří jsou členy Sokola. V pondělí dopoledne chodí dvě skupinky těch nejmenších od roku a půl. Odpoledne pak chodí děti od tří let a nejstarší skupinku tvoří děti čtyř a pětileté. Do cvičení je vodí maminky, tatínkové i babičky. Dědečci jsou výjimkou. V loňském roce se čtyřiadvacet párů rodičů s dětmi zúčastnilo Všesokolského sletu v Praze, kde zacvičili skladbu Korálky s velkými míči.

A co loutky a loutkové divadlo. Kdo vás k němu přivedl ?

K loutkoherectví mne přivedl ředitel naší dívčí měšťanské školy v Uherském Hradišti Cyril Řezníček. Byl principálem loutkového divadla, které v Hradišti vzniklo v roce 1920.
Pan ředitel si nás vybral několik, proškolil nás ve vodění loutek a my jsme pak v divadélku pomáhali. Nebylo to divadlo ledajaké. Kulisy malovali malíři Jiří Heřman a Ruda Kubíček. Jeho plakát, který tehdy namaloval, používáme dodnes. Také původní loutky stále přinášejí dětem radost. Zachovaly se všechny, kromě Kašpárka. Díky pomoci žen, které chodily cvičit do Sokola, jsme je oblékli a začali jsme hrát.

A hrajete dodnes?

Ano, nejdříve jsem začala hrát se svými žáky, ale loutky pro ně byly moc těžké, tak jsem získala nadšence ze Sokola. Nelze vyjmenovat všechny. Tak alespoň některé: manželé Chytkovi, Frýzovi a Miklovi, Věra Dostálová, Dana Čechmánková, Božena Červenáková a mnoho dalších. Někteří této činnosti později zanechali, ale přišli noví: Sylva Ševčíková, Marta Ryšková, Milena Semmlerová, Marie Maňásková, manželé Křížovi a další a další.

Kde teď zkoušíte?

Nejdříve jsme hrávali ve škole s dospělými loutkoherci ve sportovní hale nebo v tělocvičně Sokola. Dlouho jsme uvažovali o vybudování komorního divadélka, a to se nám podařilo uskutečnit v prvním patře nad hradišťskou restaurací Koruna. Ještě potřebujeme upravit příchod, vymalovat a vytapetovat přístupovou chodbu, natřít dveře a spoustu dalších maličkostí. Chtěli bychom požádat i město Uherské Hradiště o nějakou dotaci nebo dar. Snad se to podaří.

Kde všude vás vaši příznivci mohou vidět?

Zítra jedeme do Přerova na setkání sokolských loutkářů s pohádkou Kašpárek princeznou. V rámci tradiční Bambiriády uvedeme příští pátek pohádku Kouzelný zvoneček královny vil v hradišťské sokolovně v našem divadélku. Na festivalu Hradišťské Sluníčko zahrajeme pro děti pohádku Bedřicha Beneše Buchlovana Buchlovský kámen. V červnu se zúčastníme oslav osmistého výročí založení obce Zlechov. Je toho hodně, ale je to fajn. V loňském roce jsme sehráli šestatřicet představení. Mnozí naši loutkoherci si berou neplacené volno, abychom mohli hrát i dopolední představení pro mateřské a základní školy. Dělají to nezištně, patří jim dík, protože rozdávají dětem radost. Když se zadíváte při představení do rozzářených dětských očí, pochopíte.

Měnila byste něco ve vašem životě?

Ne, opravdu ne. Vždycky jsem měla to štěstí, že jsem pracovala s vynikajícím lidmi. Moje maminka byla vzácná žena. Když jsem odcházela v patnácti letech do gymnázia, dala mně radu. „Dělej vše nezištně, s láskou a radostí, a ono se ti to vrátí.“ Vím, že dneska je jiný přístup, ale musím říct, že se touto radou řídím a jsem šťastná. Proto přeji všem, aby dokázali pracovat s láskou a rozdávali radost kolem sebe.