Divadelní cena Největší z pierotů za rok 2015

Mohl byste zmínit nějaké podrobnosti k nápadu začít udělovat hercům Slováckého divadla cenu Největší z pierotů? Co vás přivedlo k tomuto označení a jak se k tomu vyjádřil spisovatel František Kožík?

V roce 1995 byla poprvé udělena cena Slovácký Oskar. Byl jsem tehdy šéfredaktorem Slováckých novin a napadlo mne, že by vedle ceny, která je cenou vzešlou z hlasování diváků, mohla naše redakce iniciovat cenu, která vyjádří stanovisko novinářů a publicistů, kteří profesně tvorbu Slováckého divadla sledují. V té době jsme publikovali v novinách na pokračování vzpomínky spisovatele a dramatika Františka Kožíka, rodáka z Uherského Brodu a absolventa hradišťského gymnázia. A to mě přivedlo na nápad dát ceně jméno jeho románu Největší z pierotů. S Františkem Kožíkem jsem se poznal již koncem 70 let, kdy jsem přišel do tehdejších okresních novin Slovácká jiskra. Někdy koncem roku 1995 jsem Františka Kožíka oslovil, zda by dal souhlas, aby divadelní cena nesla název jeho románu. Souhlasil, ale na ples přijet předat cenu v lednu 1996 však nemohl, byl v té době již nemocen (o rok později zemřel), a tak poslal aspoň telefonický vzkaz: „Jsem vždycky rád, když vznikne nový nápad, nová myšlenka v kultuře a umění. A tak vítám novou cenu a jsem současně rád, že její udělování je spojeno s mou tvorbou. Přeji Vám krásný večer!"

Prvního Pierota si odnesl herec a režisér Karel Hoffmann. Prý si pro cenu přišel o berlích…

Ano, měl myslím zlomenou nohu. Cenou byl keramický objekt paní Idy Vaculkové.

Vzpomenete si na členy první poroty?

Byl v ní Mirek Potyka, který mi pomáhal s organizací, dále vysokoškolský pedagog David Kroča, dramaturg Jan Gogola a recenzent Vít Závodský z Brna.

Jak těžké je vybrat vítěze této ceny v každé kategorii?

Jak kdy. Ta obtíž je hlavně v tom, že her, které by zasloužily ocenění je zpravidla několik. A vzniká otázka – dát přednost výpravnému muzikálu před komorním dramatem na Malé scéně? Podobně je tomu tak i s hereckými výkony. To je vždycky ne spor, ale spíš trápení. Redakce naštěstí dotuje zasedání poroty červeným vínem a obloženými chlebíčky abychom mohli spláchnout případný trpký dojem z toho, že jsme neocenili někoho, kdo by si to také zasloužil. I to byl nakonec jeden z důvodů, proč začaly být udělovány také ceny za ženský a mužský herecký výkon. Původně se totiž udělovala jen cena jediná.

Od chvíle, kdy si herci ze Slováckého divadla poprvé vyslechli, kdo z nich si Největšího z pierotů odnese, uplynuly dvě desítky let, jak s odstupem času vnímáte to, že se tato cena stala součástí hodnocení kvality produkce slováckého divadelního souboru? Nakolik velký vliv má podle vás na výkony herců?

Obecně řečeno, každé ocenění člověka povzbudí, motivuje k lepším výkonům, v tom není divadlo výjimkou. Nemyslím si ale, že cena má nějaký vliv na výkon herců či i dalších profesích. Herci ve Slováckém divadle vždy hráli a hrají s plným nasazením bez ohledu na to, jestli dostanou nějakou cenu. Tím největším oceněním je vždy potlesk diváka. To je myslím nejcitlivější seismograf, z něhož se dá leccos usoudit. Pierota vnímám spíš jako vyjádření názoru několika jednotlivců, kteří o divadle přemýšlejí a tedy jako příspěvek do diskuse o směřování divadla.

Vryla se vám do paměti některá z oceněných inscenací natolik, že byste ji označil za dominantní, nebo řekněme třeba za jednu z nejdůležitějších ve vývoji Slováckého divadla?

Nemyslím si, že existuje jedna inscenace, která by měla nějaký vliv na vývoj Slováckého divadla a ani správně nevím, co si mám pod pojmem „vývoj" v této souvislosti představit. Za mimořádně významné ovšem považuji angažmá J. A. Pitínského a jeho inscenace. To si myslím, že je možné hodnotit jako velkou a významnou kapitolu v historii SD.

Oceněním Největší z pierotů se může pyšnit také herečka Květa Fialová. Ta za jednu z hlavních rolí v inscenaci Harold a Maude, ztvárněnou na hradišťské scéně, obdržela dokonce Thálii. Jak vnímáte její působení ve Slováckém divadle, potažmo jak obecně hodnotíte hostování herců z jiných souborů v Uherském Hradišti?

Jde především o dobrý marketingový tah, kterým se divadlo zviditelňuje a přitahuje do hlediště diváky, kteří do divadla pravidelně nechodí. Ale má to ještě jeden pozitivní důsledek. Herecký soubor SD není velký, takže občasné porušení jistého hereckého stereotypu je ku prospěchu. Musí se s tím ale zacházet velice opatrně jako se vzácným kořením. A osobně bych chtěl dodat, že pány Hejcmana a Trčálka bych za paní Fialovou při vší úctě nevyměnil.

Mohl byste prozradit, zdali pro vás existuje herec nebo herečka, jimž se nepodařilo Největšího z pierotů získat, a přitom jste jim ho v minulosti už tolikrát přál?

Já ho přeji všem. Pokud ho někdo nedostal, ještě čeká na tu správnou roli.

A nakonec, kdo by měl podle vás získat za svou roli ve Slováckém divadle ocenění za rok 2015?

Počkejme si na konečný verdikt. Nepovažuji za vhodné svůj tip prezentovat v novinách dříve, než jej uplatním na zasedání poroty.