Základem jedinečné stálé expozice tohoto významného českého umělce se stala u nás nejrozsáhlejší sbírka Uprkových děl, kterou vybudovali známý hradišťský podnikatel a sběratel Zdeněk Zemek v úzké spolupráci s Petrem Vašátem, sběratelem a zakladatelem Galerie Joži Uprky v Praze. Ta měla velký podíl na propagaci Uprkova díla jak u nás, tak v zahraničí, například 
v roce 2002 ve Spojených Arabských Emirátech. Nadace Moravské Slovácko ve spolupráci s Národní galerií v Praze měla mimořádný podíl na uskutečnění Uprkovy velké jubilejní výstavy ke 150. výročí umělcova narození, která se konala na přelomu roku 2011-2012 ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

Podstatnou část vystavených obrazů v Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti představují vybraná díla ze sbírkového fondu Nadace moravské Slovácko doplněná o zápůjčky z Národní galerie 
v Praze, Moravské galerie 
v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci a Krajské galerie ve Zlíně, Sováckého muzea v Uherském Hradišti a Římskokatolické farnosti ve Strážnici. V expozici najdeme rovněž plastiky umělcova mladšího bratra, známého sochaře Franty Uprky.

Na prostorných chodbách expozice jsou v chronologickém uspořádání prezentovány ve velkých formátech autentické fotografie ze života Joži Uprky. Umělcova stálá expozice v Uherském Hradišti má své kulturně společenské opodstatnění. Joža Uprka měl k městu od svých uměleckých počátků až do konce života velmi úzký vztah a Uherské Hradiště je tradičně považováno za přirozené centrum kulturního života na Slovácku.

Joža Uprka se objevil na scéně českého výtvarného života v 90. letech 19. století jako jedna 
z nejvýraznějších a nejosobitějších malířských individualit. Narodil se 25. října 1861 v Kněždubu u Strážnice, v malebném kraji nazývaném Slovácko. Byl s tímto koutem země lidsky i umělecky natolik bytostně spjat, že se mu stal až do konce života trvalým a nevyčerpatelným zdrojem malířských inspirací. Ve svém díle se však nechal inspirovat i atmosférou lidového prostředí blízkého Slovenska.

Uprka studoval od roku 1881 na Akademii výtvarných umění v Praze. Nespokojen s tamní konzervativní výukou však odešel na Akademii do německého Mnichova. Po ukončení studií v Mnichově si chtěl doplnit vzdělání znovu na Akademii v Praze, kde se ve výuce objevily nové, pokrokové tendence. Odtud však po roce odešel, aby se natrvalo usadil v rodném kraji. V roce 1893 vykonal studijní cestu do Paříže, kde se podle svého osobního doznání mnohému naučil. Poznal díla francouzských realistů a jeho pozornosti neušly ani obrazy impresionistů. Velký význam pro vývoj Uprkovy umělecké osobnosti měly kontakty 
s mnoha známými představiteli národní kulturní reprezentace, výtvarnými umělci, spisovateli, hudebními skladateli, sběrateli, národopisci a publicisty. S nimi se pravidelně stýkal a spolupracoval na poli povznesení kulturního 
a uměleckého života Moravy, například bratři Alois a Vilém Mrštíkové.

Uprkova prestiž byla posílena cenou „Mention honorable", kterou obdržel za obraz „Pouť u Sv. Antonínka" vystavený na pařížském salonu 
v roce 1894 a v roce 1895 získanou zlatou výroční medailí České akademie věd a umění za dílo se stejným námětem. Velká umělcova výstava uspořádaná v Topičově salonu v Praze roku 1897 se pak stala mimořádnou kulturní událostí jak pro uměleckou kritiku, tak pro široké publikum. Na ní byla představena díla, pokládaná dnes za stěžejní součást umělcovy celoživotní tvorby. Když se v roce 1897 usadil Uprka natrvalo 
v Hroznové Lhotě, byl již jednoznačně pokládán za vůdčí osobnost výtvarného života Moravy.

Byl aktivním členem Klubu přátel umění v Brně, který sdružoval řadu vynikajících moravských umělců, například Leoš Janáček, Dušan Jurkovič, Jan Štursa, Max Švabinský, Stanislav Lolek nebo Adolf Kašpar. Uprka kolem sebe seskupil také družinu několika moravských a slovenských výtvarníků, kteří uskutečnili v roce 1902 první společnou výstavu v Hodoníně.

Při svém zájezdu na Moravu ji zhlédl také geniální francouzský sochař Auguste Rodin, vystavující v té době 
v Praze. Svou návštěvou poctil i Uprkovo sídlo v Hroznové Lhotě, provázen Zdenkou Braunerovou a mnoha dalšími významnými českými umělci. Z iniciativy Joži Uprky bylo v roce 1907 založeno Sdružení výtvarných umělců moravských, spolek, který ve svých řadách soustředil mnoho osobností výtvarné Moravy. Umělec měl také hlavní podíl na vybudování Domu umělců v Hodoníně, který byl otevřen v roce 1913. Z Hroznové Lhoty se přestěhoval Joža Uprka v roce 1922 na Slovensko do Klobušic u Ilavy, kde se po léta věnoval námětům zdejšího lidového prostředí. Byl dokonce zvolen čestným členem Spolku slovenských výtvarných umělců a později jeho předsedou. Do Hroznové Lhoty se vrátil v roce 1937. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a umělec podlehl vážné chorobě 12. ledna 1940. Pohřben byl v rodném Kněždubu.

Autor: Jaroslav Pelikán