Úžasnou mozaikou příběhů ze století Československé republiky se v pondělí 7. ledna kochalo slušně zaplněné kino Hvězda v Uherském Hradišti. Tamní premiéru snímku osobně uvedla režisérka Remundová. Ohlášený příchod Františka Hamady se však nekonal. Kvůli zdravotním problémům poslal Theodoře videopozdrav.

„Přeju ti vše nejlepší, ať se ti daří. Abyste pro nás, staré občany, vytvořili spolu s maminkou (Ivou Jnžurovou pozn. red. alespoň trošičku chvilek ticha, vzpomínek a radosti,“ vzkázal režisérce ze stříbrného plátna František Hamada. O sympatiích k němu se Theodora Remundová, vtipně Františkem přejmenovaná na Milušku, hned poté vyznala nadšenému publiku.

„František má v sobě takovou svoji jakousi svatost, vzácnost, kterou v tom filmu vyzařuje. Závidím vám Hradišťané, že máte svého Františka. Mělo by se šířit po celé republice, že tady někdo takový je, protože lidem žijícím v dnešní době zůstávají skryty takovéto drahokamy a to je škoda,“ řekla Theodora Remundová.

Dokument - dobrodružné pátrání po naší národní identitě, po tom, kdo jsme byli a kdo jsme, vznikal podle Remundové poměrně chaoticky. „Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli ten film natočíme nebo nenatočíme, protože to původně měl být úplně jiný projekt,“ podotkla.

Výsledná mozaika subjektivních svědectví žijících 25 stoletých lidí zdůrazňuje individuální prožitky, postoje, názory, reflektuje proměnu času a dojímá v dotecích s dobou dávno minulou skrze bezmála zázrak žijícího stoletého člověka. A jak režisérka pochodila, když se od aktérů dokumentu pokoušela získat recept na dlouhověkost? „U některých jsem to zkusila, ale brzy jsem se z toho vyléčila, protože jsem zjistila, že to je něco, co se nedá nijak vystopovat. Tady neplatí, že když se někdo bude radovat a nebude mít žádné zdravotní problémy, že se dlouhověkosti dožije. Jde totiž o směsici mnoha věcí,“ popsala režisérka svou marnou snahu při hledání návodu ke dlouhověkosti.

Mezi účinkujícími filmu jsou: František Hamada (104 let) – zakladatel Hradišťanu, dosud aktivní primáš hradišťských Pondělníků, vězněn nacisty, Linda Wichterlová (101 let) – lékařka, manželka Otty Wichterleho, Zdeněk Koníček (100 let) – violoncellista, koncertní mistr FOK, člen Kvarteta hlavního města Prahy, jenž v roce 1968 emigroval, Růženka Kubů (100 let) – svědkyně masakru německých vojáků v Soběslavi na konci 2. světové války, Rudolf Zajac (100 let) – voják, který bojoval na východní frontě, byl vysazen z letadla do dějiště SNP, později byl aktivní v armádě a v KSČ, Anna Jordáková (104 let) – pochází z chudé slovenské rodiny, odešla do Čech, kde pracovala jako služka.