V této pozici už téměř třináct let působí dvaačtyřicetiletý Filip Macek. Ten nám povyprávěl o tom, jak soubor funguje i o práci dirigenta.

Jak jste se dostal k dirigování?

Pocházím z hudební rodiny. Můj tatínek vystudoval brněnskou JAMU v oboru řízení sboru a orchestru a pracuje jako varhaník. Toto po něm zdědil i můj bratr, dvojče Jakub. Působí jako hlavní varhaník velehradské basiliky a vyučuje hudbu na dvou školách. Láska k hudbě se nevyhnula ani mé nejmladší sestře, která se jednou také stane absolventkou AMU. Pokračuje v rodinné tradici hraní na varhany. Můj mladší bratr studuje na AMU v Praze zase dirigování. Mohl bych pokračovat i dále… U nás doma byla hudba vždy na prvním místě.

S tímto povoláním má málokdo zkušenosti. Jedná se o náročnou práci?

Rozhodně. Jednak přípravou, jednak postupným plněním všech dílčích závazků. Od samostudia, které tvoří začátek veškeré práce, až po konečné soustředění na koncertech. Nikdy to nesklouzne do rutiny. Jelikož se jedná o časové a živé umění, vždy Vás může něco překvapit. Je proto těžké udržet si vnitřní klid. Naštěstí mě pocit z dobře odvedené práce pozitivně dobíjí.

V čem spočívá vaše příprava, když nacvičujete novou píseň?

Musím píseň uchopit tak, jak má v konečné podobě její pojetí vypadat. To je hlavní práce. Pak přijde trénink jednotlivých hlasů. Tyto nácviky pak propojíme, aby všichni zpěváci píseň vnímali společně.

Probíhá to tak snadno, jak to zní?

V praxi samozřejmě ne. Když si myslíte, že jste v cíli, přichází záludnosti akustiky, vnitřní chvění sboru, spojení vaší niterné osoby se souzněním celého díla v čase a prostoru. Tyto věci se mi těžce popisují, zato se velmi intenzivně prožívají. Když píseň několikrát natočíte, tak s odstupem let zjistíte kolik vnitřního pnutí lze ještě objevit. Je to nikdy nekončící práce.

Jak jste se dostal k působení v souboru?

Dostal jsem nabídku přímo od mého předchůdce Karla Dýnky, který soubor vedl celých 16 let. Velmi si ho vážím za všechno, co kdy pro Uherské Hradiště udělal.

Vyrovnával se sbor se změnou dirigenta bez potíží?

Svatopluk je naštěstí velmi tvárný. Zpěváci okamžitě vnímají mé sebemenší postřehy. Kolikrát nestačím vysvětlit své pocity a sbor spontánně, ale přesně reaguje na nedokončenou myšlenku.

Přinesl jste po Karlu Dýnkovi do souboru něco nového?

Než o novinkách bych raději mluvil o navázání na dlouhou a vynikající tradici s ohledem na proměny v současnosti.

Jste v souboru ten, kdo ostatní vede, nebo se cítíte jako část celku?

Touto otázkou jste mě zaskočila. Ale pokud se jedná o hudbu, nechám si vždy poradit. Mým právem a odpovědností je však konečná verze tempa skladby. Naštěstí věci kolem života sboru, například propagaci, materiální potřeby či management, mohu nechat na vynikajících lidech ve výboru sboru.

Jak dlouho jste cvičil na program k výročí Svatopluku?

V konečném důsledku se jedná o několik desítek let, neboť některé skladby jsem dirigoval už jako student konzervatoře.

Co všechno k výročí založení Svatopluku sbor plánuje?

Kromě koncertu k výročí sboru jsme absolvovali úspěšný koncertní zájezd do německého Mayenu.

Prozraďte, jaké další soubory kromě Svatopluku dirigujete?

Ještě řídím jeden pěvecký sbor dospělých ve Vyškově. Díky této možnosti spojení obou pěveckých sborů může nejen Uherské Hradiště slyšet sborový zpěv až osmdesáti lidí. Tak velké sbory se bohužel již dnes takřka nevyskytují, ale pokud se provádí velká vokálně-instrumentální díla, je tento počet zpěváků naprosto nezbytný. Co se týká mého dalšího působení, vedu sbor na Stojanově gymnáziu Velehrad. Tam naopak dochází k velkým změnám v počtech členů.

Snažíte se každému sboru vštípit něco svého, nebo se naopak podřizujete jejich stylu?

Právě zkušenost s mladými lidmi je neocenitelnou inspirací. Ta živelnost a nerozvážnost vás nutí k neustálému přehodnocování postojů v souvislostech, které se i v hudbě rychle mění. Naštěstí zůstává i vnitřní harmonie, které má svou platnost i přes změnu okolního vnímání.

Pamatujete si zážitek ze svého působení ve Svatopluku, který ve vás zanechal nejsilnější dojmy?

Je to vždy, když vnitřní chvění souzní nejen v dechu a barevné výslovnosti, která je vždy slyšet, ale především v souznění toho co už lidské ucho vnímat nedokáže. Jsou chvíle během koncertu, které byste za nic na světě nevyměnila. Popsat se to dá ale jen obtížně.

Zažil jste chvíli, kdy jste měl nutkání soubor opustit?

Naštěstí ne.

Filip Macek se narodil v roce 1972, letos oslavil 42 let. Bydlí v Tupesích. Vystudoval brněnskou JAMU a Univerzitu Palackého v Olomouci. Od roku 2002 působí jako dirigent smíšeného pěveckého sboru Svatopluk. Je ženatý a má dvě děti.