To první otevřel Pavel Brázdil krátce po dvaadvacáté hodině, kdy už si tancechtiví, kteří se při cimbálové muzice Cifra a skupině Velblue vlnili dvě hodiny na tanečním parketu, chtěli chvíli vydechnout. „Dostala se ke mně zpráva o nebývalém úspěchu českých přírodovědců, egyptologů, ale i průzkumníků hlubin oceánu – vorvaňologů. Ti našli nedaleko severního pólu hejno dosud neznámého druhu vorvaňů," rozpovídal se Pavel Brázdil. Prozradil, že naši vědci využili zkušeností z bývalého slušovického JZD, kde byl jasně prokázán pozitivní vliv hudby na zvířata. A tak účastníci bálu měli na vlastní oči možnost vidět, co způsobila hudba se zmíněným hejnem různobarevných „vorvaněk", které vpluly na parket zpod pódia. Zda byly dlouho skryty v hlubinách oceánu, to moderátor ponechal bez komentáře.

Při reprodukované hudbě předvedly „vorvaňky" své taneční umění. Podle Pavla Brázdila by byli jejich tancem nadšeni i vědci z různých zemí světa. Tanec „vorvaněk", žen z Velehradu a Modré, uchvátil především jejich muže. Ti po vystoupení svých životních partnerek za nimi přiklusali s růžemi a nešetřili ani vroucími polibky.

Cesty na taneční parket do Slovanského sálu přivedly neočekávaně hodně mladých lidí. „Mám radost z toho, že se farní ples na Velehradě stal tradicí a lidé se při něm dobře bavili," neskrýval radost velehradský farář P. Petr Přádka. Vrcholem sobotního večera byla ukázka ze slavného baletního představení Petra Iljiče Čajkovského Labutí jezero v provedení členů mužského pěveckého sboru Tupešané. Ti vtiskli svému vystoupení svou představu o nesplnitelnosti snu a čisté lidské touhy.