Návštěvníci v ní mohou zhlédnout artefakty chřibských sklářů z dávné minulosti, pozůstatky skla, vyloveného z potoka Kyjovka, a to v blízkosti někdejších skláren, ale také obdivovat dobové fotografie a dokumenty. Ty jim přiblíží, jak kdysi žili a pracovali skláři ve starohuťské sklárně, zrušené v roce 1876, ale také v rozlehlé skelné huti v katastru Koryčan. V ní v poslední čtvrtině 19. století pracovali obyvatelé Stupavy, od níž byla sklárna vzdálena pouhý kilometr. Huť pronajala rodina Gillernů a Münch-Bellinghausenů buchlovickému židovskému podnikateli Izáku Reichovi a jeho nástupcům.

„K produkci kdysi proslulé koryčanské skelné huti patřily vedle tabulového a barevného skla, skleniček a láhví i krásné broušené kusy, jimiž se honosila kdejaká ,lepší´ rodina," vzpomíná Bořek Žižlavský, spoluautor brožur Chřiby záhadné a mytické. Připomenul, že vedle výroby prvotního skla se ve sklárně zpracovávaly i rozbité skelné střepy. Ty byly do ní přiváženy coby zpětná zátěž na formanských vozech, distribuujících výrobky po celé Moravě, Slezsku, Slovensku i v Rakousích. Výroba skla v koryčanské huti skončila po záplavách v roce 1905 a o dva roky později byla přenesena do Kyjova, načež zdejší huť nadobro zanikla.

„Než ale mohla vzniknout stálá expozice, která by kulturní dům oživila a připomínala veřejnosti sklářskou tradici v tomto koutě Chřibů, museli jsme zrekonstruovat původní učitelský, později sociální byt, který byl čtyři roky nevyužívaný a chátral," vysvětlila Anna Muchová, první žena Stupavy. Omlazení kulturního stánku a jeho proměna v nově vznikající muzeum si vyžádaly 987 455 korun. Finančně obci ulehčila šedesátiprocentní injekce ze Zlínského kraje.

„Zastupitele obce i mě mrzelo, že ve většině vesnic Mikroregionu Buchlov udržují folklorní či jiné tradice, mají svoje kroje, muzea, ale u nás nic takového není. Ani ve starých kronikách žádná zmínka třeba o krojích, které by se v naší dědině nosily, není," povzdechla si stupavská starostka. Před pár lety přišel spisovatel Jiří Jilík s nápadem zřídit v kulturním domě expozici, která by pojednávala o jedné z nejznámějších záhad našich dějin, a to s hledáním hrobu arcibiskupa Metoděje. Stupavské ale zaujala víc myšlenka, zbudovat v kulturním domě expozici věnované sklářskému průmyslu v Chřibech.

„Sklárna byla sice v koryčanském katastru, ale v naší obci říkáme, že to byla naše sklárna, protože v ní pracovali převážně lidé ze Stupavy. Jim, ale všem někdejším chřibským sklářům chceme v naší expozici, nechci říct muzeu, vzdát hold," svěřila se Anna Muchová. Podle Romany Habartové, vedoucí odboru kultury a památkové péče Zlínského kraje, je sklářská expozice prvním stavebním kamenem k vytvoření nově vznikajícího muzea, které vdechne nový život stupavskému kulturnímu domu.

„Myslím si, že za ten krátký čas k vytvoření malé sklářské expozice se více nedalo vytěžit. O to těžší bude nyní všechno důsledně vyhodnotit, zpracovat a dát na stůl fundovanou, zajímavou a odborně populárně naučnou publikaci," pohrávala si s myšlenkou Romana Habartová.