„Za posledních pět let jsme měli ve výběru témat víceméně volnou ruku. Nejprve jsme si všechno vymysleli a teprve potom řešili peníze," nechal se slyšet Jan Jílek, hlavní dramaturg LFŠ, který reagoval na otázku, nakolik se musí filmová škola přizpůsobovat přáním svých finančních sponzorů.

Hned vzápětí však zazněla stížnost jednoho z návštěvníků, který nemohl sehnat jednodenní akreditaci i přesto, že na Masarykově náměstí byly stále k dispozici. „Vaše slečny mi řekly, že mají vyprodáno a o dostupných akreditacích na náměstí mě neinformovaly. Nebýt kamaráda, tak o této možnosti nevím," rozhořčoval se postarší pán.

„Denně prodáme jen omezené množství jednodenních akreditací, aby nedošlo k zahlcení promítacích míst. V tomto případě byla ale chyba na straně našich pracovnic," omluvila se Iva Hejlíčková.

Doplnil ji jeden z dramaturgů. „Oproti loňsku byl zájem o akreditace obrovský, už tři dny před začátkem festivalu jsme jich měli prodáno stejný počet jako loni za celou dobu, takže jsme museli jednodenní vstupy omezovat," vysvětloval další z dramaturgů Martin Severýn.

„Bohužel rozšířit kapacity by bylo velmi složité. Vždyť jen nafukovací kino nás v minulosti stálo osm set tisíc, což je obrovská částka", sdělila Iva Hejlíčková s tím, že nouzově by se dalo promítat v Orlovně nebo v kině v Kunovicích. „Návštěvníci by však museli být ochotní cestovat tam třeba autobusem", dodala ředitelka.

Diváci se do budoucna nejspíše nemohou těšit ani na vítězné snímky z Karlových Varů nebo Febiofestu. „Byla by to spíš náhoda, přece jen je Filmovka koncipovaná trochu jinak a zas tolik nemíří na nejnovější snímky, které jsou navíc dost drahé. Už tak musíme bojovat o každý film, který vybereme, je jich tu prostě moc," sdělil Jan Jílek.

Závěr debaty pak patřil otázce, co dramaturgy na LFŠ překvapuje. „Nejlepším překvapením je, že se vždycky najdou lidi, a není jich málo, kteří zaplní sál a užívají si projekce," shodli se všichni dotazovaní.

LIBOR MALIŠ