Ten se ale nedá, v dokonalém převleku se do divadla vrací, předstírá, že je árijec, a rozehrává tak šílenou hru o život. Režisér Igor Stránský svěřil hlavní roli Martinu Vrtáčkovi.

Hra V jámě lvové je označována za jednu z nejlepších her současnosti. Co si o ní myslíte vy?
Je to dobře napsaná hra. Jsou v ní místa, kde člověka až mrazí, a já jsem rád, že jsem v ní dostal takový prostor.

Děj se odehrává v době 2. světové války. Myslíte si, že tato doba může i dnes oslovit diváky?
Samozřejmě, nikdy bychom neměli zapomínat na své dějiny a na to, co nás potkalo, jak v dobrém, tak i ve zlém.

Přiblížíte, čím vším projde vaše postava?
Postava má několik vrstev, asi nejtěžší bylo naučit se de facto nový jazyk, ale víc prozrazovat raději nebudu.

Děj vznikl podle skutečné události. Dokázal byste i vy rozehrát tak šílenou hru o život?
Já určitě ne, nejsem na divadle tak závislý a dost dobře si dovedu představit, že bych dělal něco jiného.

Jaké to je vědět, že někdo před vámi skutečně podobné situace zažíval?
Rád bych se s takovým člověkem setkal a zeptal bych se ho: Proč? Třeba by mě takový rozhovor donutil dívat se na tuto věc z jiného úhlu.

S režisérem Igorem Stránským pracujete téměř pravidelně. Je to tentokrát v něčem jiné?
S Igorem spolupracuji už dlouho, ale v poslední době jsem rád, že si jako druhé oči bere různé dramaturgy, což podle mého názoru inscenacím prospívá. Tentokrát je to velice inspirativní profesor Cejpek.

Kdybyste se vy sám rozhodoval, jestli na ni zajít do divadla, co by rozhodlo pro?
Mám rád příběhy, a to nejenom na divadle, kde mě autoři nutí přemýšlet. A navíc je to poctivá činohra.

Josef Kajetán