Co si J. A. Pitínský myslí o Boženě Němcové a jak na něj působí atmosféra Slováckého divadla?

Pitínský o Boženě Němcové

Mám rád Němcovou, je to velká spisovatelka a s radostí pozoruji, jak jsou dnes mnozí jejím osudem až posedlí. Jak řeší ty nejniternější niternosti, zkoumají třeba fotografii, jak byla vyfocena, na jaký materiál a podobně. To se mi líbí.

Pitínský o Němcové v Hradišti

Na tom jsme se dohodli s dramaturgyní Ivou Šulajovou, já mám totiž rád, když jsou v mých inscenacích hlavními hrdinkami ženy. Ty mám nejradši. Už ale přesně nevím, jak se ten nápad s Němcovou vyvíjel. Chtěl jsem původně režírovat scénář Věry Chytilové o Boženě Němcové, ale vzpomněl jsem si, že jsem viděl v Brně inscenaci od Růžičky a docela se mi líbila. Odtud byl jen krok k uvedení povídek.

Pitínský o nápadu uvést inscenaci jako zkoušku ochotnického souboru Mladá scéna z Valašského Meziříčí

Nad tím jsem přemýšlel, až když jsme zkoušeli. Pořád jsem ale nevěděl, jak to přesně zachytit. Chvíli to vypadalo, že se to bude odehrávat za první republiky, pak v padesátých letech a pak jsem si vzpomněl, že jsem v monografii o Radokovi od Hedbávného četl, že nějakou dobu působil ve Valašském Meziříčí v souboru Mladá scéna. Tam totiž dělali Borovského a chystali se na Erbena. A to je přece i s Němcovou velká trojice českých protiněmeckých autorů. Tak jsem to celé udělal jako fiktivní generální zkoušku tohoto souboru.

Pitínský o aktuálnosti Němcové

Němcová se v české společnosti necítila dobře, překračovala svým životem všechny možné konvence. Oni z ní byli v šoku. Jednou za ní přišla Karolína Světlá a přinesla jí peníze, že na ni uspořádali sbírku. Němec, její manžel, byl pořád pryč a Němcová byla v té době, když jí to Světlá přinesla, s milencem a před očima Světlé mu polovinu peněz dala. Karolína Světlá se tak urazila, že s ní už nikdy nepromluvila. A dnes jsou ženy, které ji za to, jak se chovala tenkrát, pořád nenávidí. Němcová se s některými věcmi nemydlila.

Pitínský o zkoušení v Hradišti

Mám to tady čím dál radši. A vidím, jak herci pořád hrají, mají dlouhá představení, a protože jsou z kraje ryzího a plného emocí, tak i oni jsou plní emocí a často to nedokáží vstřebat. Častokrát se musí uklidnit z té tenze, která zůstává v člověku. Tu opravdovost na nich obdivuji. Nic nedělají polovičatě. Ale je tady i taková roztomilá laxnost. Ale jinak je všechno při starém. Herci jsou stále stejní a stejně dobří.

Poslední uvedení inscenace Divá Bára, jež se představila na nejprestižnějších českých divadelních festivalech a byla několikrát oceněna kritikou i diváky, bude ve Slováckém divadle v pátek 16. května.

Josef Kajetán

Již dříve uveřejněné texty najdete vpravo nahoře v oddíle Související články