„Divácky oblíbená inscenace, jejíž uvádění přerušily mateřské povinnosti protagonistek, dnes slaví 30. reprízu.

Hru uvedeme poprvé pro veřejnost ve čtvrtek 25. ledna,“ upřesnil tiskový mluvčí divadla a herec Josef Kubáník.

Koláž z deníkových záznamů s využitím překladu Miroslava Drápala a Michaely Jacobsenové sestavily Zoja Mikotová a Iva Šulajová.

Hra měla premiéru 28. března 2015 a divadlo ji uvedlo jako připomenutí nejen sedmdesátého výročí vzniku slovácké divadelní scény, ale i významného 70. výročí konce druhé světové války.

„Diváky čeká vyprávění židovské dívky, která se v době války ukrývá před nacistickým běsněním a dny strávené v úkrytu popisuje s neobyčejnou otevřeností, věcností, ale také láskou a touhou po konci trápení,“ doplnila spoluautorka dramatizace a dramaturgyně Slováckého divadla Iva Šulajová.

V inscenaci Monika Horká, Jitka Hlaváčová, Anna Pospíchalová, Jaroslava Tihelková, Alžběta Kynclová a Štěpán Goiš.

Iva Šulajová: Kdo zapomíná na minulost, musí ji opakovat

Deník Anne Frankové, který se opět vrací na jeviště Slováckého divadla, napsala dívka před sedmdesáti lety. Nakolik je pro vás pořád aktuální?
„Proč musejí lidé hladovět, když v jiných částech světa hnije přebytečná potrava? Proč jsou lidé takoví blázni?(…) pokud celé lidstvo bez výjimky neprojde proměnou, bude zuřit válka, bude všecko, co se vystavělo, vypěstovalo a vyrostlo, opět zdupáno a zničeno, a pak to začne nanovo,“ píše Anne Franková ve svém Deníku v roce 1944. Myslím, že aktuálnost tohoto poselství už nepotřebuje další komentář.

Proč je podle vás důležité, aby se inscenace podobné té vaší, objevovaly na jevišti?
Tak určitě všichni známe stokrát řečenou pravdu, že kdo zapomíná na svoji minulost, musí ji opakovat. A kulaté výročí konce druhé světové války si jistě zaslouží, abychom si tyto události připomínali. Nikoli abychom jimi trpěli, ale abychom nezapomněli, a možná, podobně jako např. u inscenace Cena facky aneb Gottwaldovy boty (tematizující pro změnu zvůli totalitního komunistického režimu), abychom se pokusili odpustit. A odhlédnuto od dokumentárních faktů, poutavé je i téma zrání nejen lidské bytosti, ale především spisovatelského talentu Anne, které tu den po dni můžeme sledovat jaksi „téměř online“.

Monika Horká: Když jsem příběh Anne Frankové četla poprvé, dost jsem brečela

Scénickou koláž ve Slováckém divadle nastudovala režisérka Zoja Mikotová, která na uherskohradišťské jeviště přivedla i další úspěšné inscenace, Pinocchio, Oskar a růžová paní nebo nejnověji pohádku O Květušce, zahrádce a babici Zimici z nesmrtelného Hrubínova Špalíčku veršů a pohádek.

Hlavní roli Anne Frankové ztvárňuje hned pět hereček, které doplňuje loutka v životní velikosti od japonské výtvarnice Yumi Mráz Hayashi.

„Příběh Anne Frankové jsem poprvé četla v soukromí a dost jsem brečela,“ přiznala herečka Monika Horká, kterou diváci uvidí v jedné z hlavních rolí.

„Musela jsem to číst po kouskách.“

Zároveň ale přiznává, že se spolu s kolegy bála, aby je síla materiálů a informací, které před začátkem zkoušení studovali, nebrzdila při práci.

„Podařilo se mi ten akutní pocit žalu potlačit. Člověk si přivykne,“ řekla.

Na zkoušení vzpomíná také další z hereček Jitka Hlaváčová.

„Bylo to šest náročných týdnů, velmi intenzivních a tvůrčích. Každý den jsme naplno zkoušely, učily se sžít se s loutkou, hledaly světlé momenty v bolestném a zdrcujícím příběhu Anne Frankové. Setkání s paní režisérkou bylo pro mě nesmírně obohacující jak po stránce pracovní, tak i po stránce osobní,“ uvedla herečka.