„Ano, v komedii 1+2=6 máme nováčka. Po Andrejce Hoffmannové, která odešla na mateřskou dovolenou před dvěma lety a Báře Vackové, která ze stejného důvodu odchází teď, hraje postavu Vicki Brownové Tereza Hrabalová,“ oznámil představitel jedné z hlavních rolí herec Josef Kubáník s tím, že jmenovaná herečka má za sebou už první reprízu a odvedla ji na výbornou. “Užila jsem si to. Moc mě baví sledovat kolegy. Někdy jsou tak vtipní, že se nejde udržet,” prohlásila nejmladší členka souboru, kterou diváci znají například z komedie Bez roucha, nebo z muzikálu Pokrevní bratři.

A právě ten potkal stejný „osud”, jako komedii 1+2=6 - tedy že dochází k přeobsazení jedné z rolí. „Tady přebírá role po Báře Vackové Klára Vojtková,“ prozrazuje Josef Kubáník s tím, že i Klára má za sebou první velmi úspěšné představení před diváky.

Klára Vojtková: Muzikál je pro mě vždy výzvou

Herečka Klára Vojtková je v angažmá ve Slováckém divadle od roku 2009. Momentálně se věnuje mateřským povinnostem a dceři Matyldě, nicméně stále stíhá i divadlo. V poslední době ji mohli diváci vidět například jako Kateřinu Stockmannovou v dramatu Nepřítel lidu či v komedii Bez roucha. Nyní nově nastupuje do oblíbeného muzikálu Radka Balaše Pokrevní bratři.

Klára Vojtková.

Kláro, vy jste u Pokrevních bratrů začala spolu s Pavlínou Hejcmanovou jako asistentka produkce…

Je pravda, že oficiální znění mé pozice znělo opravdu „asistentka produkce“, nicméně v mém případě to znamenalo zaskakovat při zkoušení nepřítomné herce, převážně externisty, či zdravotně indisponované kolegy z divadla. Taková understudy pro potřeby nerušeného zkoušení.

Nyní nastupujete i na jeviště. Jak vnímáte tuto změnu? Bylo pro vás výhodou, že jste byla u zkoušení od začátku, byť v zákulisí?

Trávila jsem čas buď v hledišti, abych sledovala co se na jevišti, hlavně v aranžmá děje, či přímo na jevišti například učením choreografií, sice na půl plynu, zato ale už s miminkem pod srdcem. Mým úkolem pak bylo vše předat onomu zaskakovanému tak, aby se následující zkouška zbytečně nezdržovala. To pro mě bylo v tuto chvíli výhodou. I když je to už dva roky, mnohé choreografie jsem se už jednou učila, písničky mi byly při nastudovávání povědomé.

Co vůbec vy a muzikály? Máte je ráda, a co vás na nich nejvíc baví?

Mám je ráda, činohru asi víc, ale muzikál je pro mě vždy výzvou. Baví mě jejich technická náročnost, ta nutnost zapojit všechny dovednosti, vybičovat se fyzicky i psychicky. Je to trošku jako sport. Cíle se dají lépe vytyčit. Ale o výsledku pak stejně nerozhoduje zdaleka jen výkon herců. Hudba, světla, choreografie, výtvarná složka… synchronizace toho všeho, v tom to vězí.

Bylo něco, čeho jste se bála a jak jste se na novou roli připravovala?

Trávila jsem čas s audio a video záznamem Pokrevních bratrů a měla jsem strach, že mi ta domácí příprava nebude stačit k tomu, abych se pak dokázala během dvou zkoušek s jistotou zorientovat ve vícehlasných písních a hromadných choreografiích.

Také se vracíte na jeviště po mateřské dovolené, jak se cítíte a na co se teď v divadle nejvíc těšíte?

No, z mateřské dovolené se ještě do úvazku nevracím a z divadelního dění jsem zároveň taky tak úplně nevypadla. Už jsem v divadle převzala dvě role po těhotných kolegyních a do dvou svých rolí se vrátila, stihla jsem nazkoušet inscenaci v Národním divadle Brno. Ale vše má a navždy už snad bude mít jiné priority. Těším se z toho, když můžu být plnohodnotně doma a zároveň takto na (zá)skok oživit kontakt s divadlem, kolegy, diváky. Utíká to rychle, mateřská se krátí, tak se asi ještě budu co nejvíc těšit hlavně z naší Matyldy.

Autor: Blanka Šmejdovcová