Cirk La Putyka: strhující podívaná za dveřmi divadla

Usedám na místo, sál se pomalu naplňuje lidmi. Nad diváky bdí dobromyslnný ředitel, který stále čeká na nově příchozí a přitom pronáší věty jako: „Tak, sedněte si tady, ano.“ nebo „Ještě čekáme na slečnu na přechodu.“

Osvětlení pohasíná a ředitel biografu začne s přivítáním.

NAPĚTÍ A VTIPNÉ MOMENTY VYVOLAJÍ APLAUDUJÍCÍ VLNU

Sál se rozřinčí smíchy a já si uvědomím, že otázka je směřována ke mně. Zkoprním, nevím co říct. Ředitel se však už dávno věnuje svému.

„V našem biografu je skoro vše dovoleno. Když se zhasne, dáte se velice těžko hlídat. Můžete se smát, bát, nudit, jíst, pít, osahávat se,“ vypočítává na prstech možné činnosti v biografu a dodává, že v případě nespokojenosti se vstupné nevrací.

Komediální zrno jsem chytla od svého staršího bratra, říká Iva Janžurová

„Dnes je vyhlášena Akce slavnost. Přijdou velcí filmoví hrdinové. Přátelé. Vždy jednou za pět let mě přijdou navštívit,“ vysvětluje promítač a vyjadřuje přání, že by se chtěl letos se svými filmovými hrdiny vyfotografovat.

Musí je divákům všechny postupně představit. Jakmile se rozběhne film, připadám si opravdu jako před sto lety.

SÁL SE NOŘÍ DO NOSTALGIE. BIOGRAF ZAČÍNÁ

Černobílé postavy na promítacím plátně, bez barvy a zvuku, doprovázené jen hrou na klavír Jana Čtvrtníka, při níž se ve mně střídají pocity strachu a radosti. Mám tak možnost vidět kovboje Kida, který promítače učí střílet z pistole. Společně hledáme mumii v potemnělé hrobce za doprovodu hororové hudby, při níž tuhne krev v žilách. Vidíme Charlieho a Charlieho, kteří na plátně uspořádají honičku, King Konga, Neviditelného Jacka, jenž se svléká a promítač zoufale sbírá jeho oblečení.

Alejandro Fernández Almendras: Miluji vaše filmy z 60. let

PŘÍŠERY V PLNÉ PARÁDĚ. PRO TY, CO SE RÁDI BOJÍ

A také profesora Frankensteina a jeho monstrum. Ten nám ukazuje své nové vynálezy, titulky a barevný film. „Titulky? K čemu je to dobré, profesore?“ hrozí se promítač. „Ty my tady nechceme!“

Jakmile promítač shromáždí všechny své filmové přátele, vyfotografují se. Diváci vyčkávají. Rozsvítí se světla a ředitel biografu zve své diváky za oponu. Ti nejprve váhají, potom se ale začnou zvedat a stoupají po schůdcích na jeviště a se zatajeným dechem sledují tajemný svět biografu plný kulis, dekorací a s kamerou.

SKRYTÉ ZÁKULISÍ ODHALENO VŠEM NÁVŠTĚVNÍKŮM

S pohledem na tu scenerii přichází i uvědomění. Němé snímky. Doprovod klavíru. Doby starého biografu jsou nevyhnutelně pryč.

Můžeme si je ale připomínat podobnými představeními a vrátit se tak do časů, které jsme sami nezažili.

První výroční cenu AČFK si z filmovky odnesl režisér Bahman Ghodabi

Autorka: Jana Blahošová