Dnes se ukazuje, že se škarohlídové mýlili. Muzikál v pátek oslaví už čtyřicátou reprízu. „Soubor Slováckého divadla je tak kvalitní, že i vážný muzikál dokáže brilantně zvládnout a divákům bude běhat mráz po zádech,“ nechal se loni během zkoušení slyšet režisér Balaš, jinak též tvůrce takových hitů jako Adéla ještě nevečeřela, Donaha! a dalších. V listopadu 2010 celou tu velkou podívanou plnou nezkrotného temperamentu a fantastických cikánských skladeb představil publiku poprvé. Výsledek? Téměř dvacetiminutové ovace vstoje. „Diváci nám vraceli tu energii, kterou jsme jim ve dvouhodinovém představení posílali. Něco takového jsem už dlouho nezažil,“ vzpomíná na premiérový večer představitel Lujka Zobara Petr Čagánek.

To ale netušil, že stejné pocity bude zažívat při každé další repríze. V čem je to velké tajemství úspěchu? „Zdejší herci mají jednu zcela výjimečnou vlastnost. Jsou ochotni a schopni splnit každý váš i ten nejbláznivější režijní nápad a poprat se o něj na jevišti se vší pokorou, vážností a současně vervou. Právě tahle schopnost je odlišuje od všech ostatních souborů v republice,“ je přesvědčený režisér Radek Balaš, jenž spolupracuje s těmi nejlepšími divadly u nás.

Muzikál je ověnčen úspěchy stal se nejoblíbenější inscenací loňského roku a Tomáš Šulaj byl za postavu zlodějíčka Buči nominován na cenu Thálie. Zájem je o něj i rok po premiéře obdivuhodný, a to jej vidělo už přes 15 tisíc diváků.

Obě prosincové reprízy byly ještě na konci minulého týdne vyprodané, ale v pátek se nečekaně omluvil velký zájezd a divadelníci tak na páteční jubilejní reprízu nečekaně hlásí okolo 80 volných míst.

Josef Kajetán