Umělecká vedoucí Lenka Kraváčková si tentokrát přizvala k dramaturgii, choreografii i režii skupinku spolupracovníků (její sestra Ivona Čižmárová, David Pavlíček, Ivo Mikuš, Ladislav Peřestý).

Program nazvaný „Od tradice ke kroji i fraku" rozdělila do dvou samostatných částí. Ta první se nesla v tradičním folklorním duchu – viděli jsme Hucké sedlácké, Danaje, Čardáš, tance z Kopanic, Horněmčanské, tance z Kubry, představila se i cimbálová muzika s primášem Petrem Číhalem a sólistkou Ivanou Skálovou.

Některé tance (Hluk, danaje, čardáš) byly připraveny pro tento večer. Cifra se předvedla jako technicky vyzrálý taneční soubor se spolehlivým doprovodem muziky.

Pro netradiční druhou část inspiroval před časem Lenku Kraváčkovou film Tančírna s tím, že se pokusila předvést, co se v průběhu času (zhruba od roku 1912) mohlo tančit třeba v Redutě a co se vůbec dělo kolem nás.

A tak jsme viděli Hradišťskou besedu kolem roku 1912, charleston, připomenuta byla výstava Slovácka 1935 a Samko Dudík, osvobození, doba rock and rollu a návrat k tradici v padesátých letech (tady mohla být vybrána pro Uh. Hradiště typičtější ukázka než Kopanice), twist, šansony, srpen 68 a období po, vtipné rozdělení republiky, povodeň 97 až k současné besedě u cimbálu, která nás zase vrátila na začátek, k tradici, k folkloru. Ve druhé části hrál vedle Cifry i Jazzgang, šansony výtečně interpretovala Lucie Rybníkářová za doprovodu Věry Chovancové (harmonika).

Drobné časové nepřesnosti v začlenění časových sekvencí nadšení diváci rádi přehlédli, zvláště, když je tanečníci Cifry odměnili skvělým rock and rollem nebo twistem. Zkrátka – Cifra umí jak tradičně, tak netradičně…

Autor: MIROSLAV POTYKA