Pětatřicetiletý rodák z Dolního Němčí odjel na italský ostrov v únoru a pobyl tam až do srpna. Přivezl ze Sardinie několik rozhlasových reportáží, které mohli milovníci cestování slyšet na vlnách Českého rozhlasu.

„Pro ostrov jsou typické lidové slavnosti, malby na domech či krásná příroda," komentoval několik sérií promítaných fotek Petr Slinták. Sardinie je autonomní oblastní v rámci Itálie, italsky se tam sice člověk domluví, ale její obyvatelé oužívají také sardštinu.

„Je to směs katalánštiny, italštiny a španělštiny, ale je výhodou, že lidé tam umí přepnout do spisovné italštiny, což se na poloostrově nestává," poznamenal Slinták. Návštěvníci hluckého kina, kde se beseda konala, shlédli také několik krátký filmů. Jeden z nich patřil blížícím se Velikonocům. Slaví se tam především v neděli a celá slavnost má dvě části, náboženskou a světskou. Lidé jsou v ulicích, ochutnávají dobroty ze stánků a popíjí víno. V některých obcích se na Sardinii dokonce slaví fašank.

„Masky jsou podobné jako u nás, shody lze najít především s čerty na Valašsku," prozradil cestovatel. Na jeho výpravě sehrála roli také náhoda, potkal totiž na italském ostrově kněze, který působil v České republice.

„Říkal mi, že zná i Slovácko, byl v Hluku, na Velehradě a pravidelně prý jezdí do Kyjova," pousmál se Petr Slinták. Jeden z krátkých dokumentů, který rozhlasový redaktor v Hluku promítl, znázorňoval, jak se italští studenti učí moravské lidové písně.

„Jakmile se dověděli, odkud jsem, okamžitě mě angažovali, abych jim pomohl," vzpomíná Dolněmčan. Lidovky se však neučí jen tak pro zábavu, ale připravují se na výměnný pobyt. Mají totiž partnerství s českou školou.

Na závěr všem přítomným vysvětlil, proč se Sardinii říká poslední hrst země. Váže se k tomu pověst. „Když bůh tvořil svět, zůstala mu poslední hrst země. Nevěděl co s ní, tak ji hodil do moře a rozšlápl botou. Tak prý ostrov vznikl," objasnil Petr Slinták, který už navštívil rovněž Rumunsko nebo Island. (bm)