V plné kráse poskytlo v pátečním podvečeru buchlovické muzeum radost a potěšení desítkám návštěvníků, kteří v jeho přízemí chtěli obdivovat na osmdesát velkoplošných černobílých fotografií.

V pohoří Chřibů je pořídil převážně fotoaparátem Ikonta Zeis čtyřiadevadesátiletý Vojtěch Rosůlek ze Starého Města, jehož vášeň pro turistiku a fotografování na túrách po naší vlasti i po rumunských či bulharských horách je pověstná.

„K samotnému fotografování se Vojtěch Rosůlek dostal ve svém raném mládí. Od 40. let minulého století vytvořil několik tisíc černobílých zvětšenin, které si ještě donedávna sám zpracovával ve své fotokomoře,“ prozradil na fotografa a nestora Klubu českých turistů Uherské Hradiště buchlovický místostarosta Bořek Žižlavský.

Netajil se tím, že nádherný cyklus dosud neznámých Rosůlkových fotografií z rumunských hor, zaměřujících se i na těžký život tamních obyvatel, by také jednou chtěli Buchlovičtí v Muzeu Podhradí představit veřejnosti. 

Slavnostní zahájení dvou výstav, z nichž tou první byla v přízemí muzea výstava fotografií Vojtěcha Rosůlka, tou druhou zase v Galerii na půdě předměty a dílka vytvořené dovednými rukami buchlovických občanů, umocnily písničky v podání mužského sboru Folklorního studia Buchlovice.

Ten, kdo obě výstavy navštívil, nebo je může do 15. dubna příštího roku ještě zhlédnout, určitě nebude litovat. Mnohý si možná odnese z výstavy Ten dělá to a ten zas tohle inspiraci pro vlastní práci. Vedle velké radosti z tvoření tam všechny předměty od sedmdesáti Buchlovjanů, vyzařují nesmírnou trpělivostí, bez níž se snaha o krásu neobejde.

„Při běžném koloběhu života se ani skoro nemáme možnost seznámit s tím, jaké činnosti jsou našim sousedům blízké a milé, co rádi ve svém volném čase dělají. Většinou pak vzniknou díla pro potěchu oka či duše jiných,“ svěřila se moderátorka vernisáží a šéfka Československého kulturního centra Buchlovice Pavla Večeřová.

Poznamenala, že velká většina tvůrců se svými dílky pochlubí maximálně v rodinném kruhu, ale mimo zdi domova se spousta těchto krás už nedostane.

„Proto vznikla myšlenka této výstavy. Já každým dnem zažívala při sběru výtvorů na výstavu překvapení a žasla jsem nad tím, jak šikovní lidé okolo nás žijí,“ sdělila Pavla Večeřová.