Sám se řadu let pravidelně utkával o titul nejlepšího verbíře, titul mu ale vždy těsně unikl. Na verbuňk, ale a folklor však kvůli tomu nezanevřel. Spíše naopak. „Od roku 1986 jsem se soutěžení ve verbuňku ve Strážnici zúčastnil celkem čtyřikrát za sebou, a vždy jsem skončil druhý. Cítil jsem se rozhodnutím poroty poškozený, a tak jsem soutěž v dalších letech bojkotoval,“ vysvětlil Bazala, který do roku 2000 vedl folklorní soubor Dolina.

Tento staroměstský soubor novodobou soutěž ve verbuňku pořádá. Bazala zůstal jeho garantem souboru a patří mezi pravidelné členy poroty hodnotící verbíře ve strážnickém finále. Své zkušenosti z předvedení slováckého tance tak může úspěšně předávat svým následovníkům. Jak sám tvrdí, velkou radostí pro něj bylo zapsání verbuňku do seznamu světového kulturního dědictví. „Moje cesta k tomu tanci byla poměrně prozaická. Folklor jsem vždycky miloval a od dětství jsem působil ve folklorních uskupeních. Tam se také cifrovalo a tak jsem si to chtěl také vyzkoušet. Touto přirozenou cestou jsem se zdokonalil natolik, že bylo jen otázkou času, kdy zkusím soutěžit,“ popisuje své „verbuňkové“ dospívání Bazala. Podle něj je předpokladem úspěchu tanečníka uvolněnost.

„Je nutné jít na podium v dobrém rozpoložení, plně si vychutnat tanec i zpěv. To vše se dorazí na výsledném provedení,“ doporučuje tanečníkům Bazala. Hodnotit výsledek je ale podle něj mimořádně obtížné. „Tanec dává jisté možnosti improvizace. Na hodnocení se pak podílí celkový dojem, který ale může být u každého porotce jiný. V minulosti jsme se v porotě častokrát emotivně přeli o výsledek a nebylo snadné určit vítěze. Vždy se snažíme také tanečníka hodnocením nepoškodit, aby se do soutěže rád vracel,“ dodává verbuňkový „guru“. Verbuňk podle něj představuje významnou část paměti a zvyků regionu. „Jeho zachování pro další generace je mimořádně důležité. Proto se budu snažit o jeho zviditelnění až do konce života,“ přislíbil Josef Bazala.