Předsedala porotě krajské přehlídky břišních tanců, která se uskutečnila na nádvoří zámečku, a to v rámci festivalu Bylinkové dny.

Pracovně i soukromě jste projezdila velký kus světa. Jak se vám líbí na Slovácku?

Je tady krásná krajina a příjemní lidé, ale cesta sem byla strašná. Dvakrát jsme se otáčeli a sjeli jsme až na dálnici, než jsme se do Ostrohu vůbec dostali. Značení je tady na Moravě strašné, skoro jako v mé rodné zemi.

Máte v našem regionu místo, které vám přirostlo k srdci?

Miluji Kroměříž. To je krásné město s krásnými památkami. Žiju v České republice deset let a vždycky se ráda vracím třeba do Pardubic nebo Třeboně.

Byla jste předsedkyní poroty, jak se vám líbily slovácké orientální tanečnice?

Líbilo se mi jejich nasazení. Viděla jsem tam několik malých talentů, které až o pár let dospějí, budou nejenom krásné, ale také z nich mohou být opravdu dobré tanečnice. Ale také jsem viděla spoustu prvků, které nemají s orientálním tancem vůbec nic společného.

Které to byly?

Strašné je vidět, když tanečnice rozkročí nohy a podsadí pánev. To je častá a zásadní chyba. O tom orientální tanec není ani náhodou. Orientální tanečnice má symbolizovat na jedné straně nedobytnost a na druhé má dávat muži svými gesty naději. Třeba nohy musí být u sebe, žena tanečnice je jakýmsi panenským symbolem. Ale to není chyba těch tanečnic, ale jich učitelek. První by se měly tanec naučit právě učitelky.

Jak má tedy ten pravý orientální tanec vypadat?

Orientální tanec je vlastně harémový tanec. Žena musí umět být vyzývavá, ale ne vulgární. Nesmí se tvářit jako kakabus. Právě výraz je nesmírně důležitý. Žena se může tvářit nedobytně nebo se může usmívat, ale musí mít výraz.

Při tanci je u žen důležitá i postava…

Žena ze sebe musí umět udělat krásnou. To je ta hlavní věc. Prostě, když mám na břichu špek, tak se musím umět postavit tak, aby nebyl vidět. Stejně tak při tanci. Na odiv musím vystavovat své přednosti.

A jak je to s oblečením při orientálním tanci. V Ostrohu jsme ho viděli spousty, které je to pravé?

Tak třeba ty penízky, které tanečnice měly, k orientálnímu tanci původně vůbec nepatří. I když musím přiznat, že se mi velmi líbily. Správně by tanečnice měla mít sukni ve tvaru áčka a ozdobně vyšívaný orientální pás. Ten musí být na bocích úzký, něco jako dnešní bikiny. Šátek by tanečnice měla mít uvázaný tak, aby zdůraznil její vlnící se pánev. Taky podprsenka by správně měla být uvázaná kolem krku. To je však dost nepraktické, proto je přípustná i klasická. A hlavně, tanečnice nesmí mít boty. To úplně zkazí dojem.

Sama jste učitelkou tance. Jak rychle se lze orientální tanec naučit a mají pro něj naše ženy vůbec předpoklady?

To není o předpokladech. Orientální tanec se může na〜učit každý. Já vedu taneční školu, a když dávám svým žákyním certifikát a opouštějí mé kurzy, tak často nestačím žasnou. Závidím jim jejich pohyby, gesta… Prostě mají šmrnc a umí svést chlapa. A taky se mohou postavit před zrcadlo a říct si, že se samy sobě líbí.

Kolem orientálního tance panuje také spousta mýtů. Prý jej tančí i muži, je to tak?

To je nesmysl, leda takoví, co u vás vystupují v těch travesti show. Taky jsem slyšela, že jej prý tančí ženy před porodem. To bych teda chtěla vidět. Orientální tanečnici v devátém měsíci, to určitě. Tanec má také hlubokou symboliku. Souvisí s pyramidami, Egyptem a chrámovými tanci. O tom však tanečnice nemají většinou ani tušení. Zajímavé je také poslouchat texty písní, na které ty holky tančí. Kdyby jim rozuměly, tak by si je určitě nevybraly.

Které soutěžící u vás zabodovaly nejvíce?

Jednoznačně jsou to vítězky nejstarší kategorie, a to ne proto, že se jmenují jako já. Jsou to břišní tanečnice Anife z Domu dětí a mládeže v Otrokovicích.