„Už budu maximálně jako záskok. Chci se věnovat naplno trénování,“ vzkázal šéfovi klubu a spoluhráči Miloslavu Gureňovi Lubomír Vosátko, který v českých profesionálních soutěžích odehrál 652 zápasů a zkušenosti má i ze slovenské, polské nejvyšší soutěže i EBEL.

Jak v Uherském Brodě hodnotíte sezonu, ve které jste vypadli ve čtvrtfinále play-off s Uherským Ostrohem?
Do play-off jsme postoupili, ale měli jsme na víc. Chyběly nám situace, které jsme měli zvládnout. Měli jsme dávat více gólů, využívat víc přesilovek.

Když se podívám na soupisku Brodu, vidím na ní celkem 1212 extraligových zápasů. Kromě vás (310) na ní vyčnívají jména šéfa klubu Miloslava Gureně (250) a Pavla Mojžíše (652). O chybějících zkušenostech to tedy nebylo, ne?
Zkušenosti byly, ale věk nezastavíte. Už nejsme nejrychlejší, soupeři měli mladé kluky, kteří po ledě lítali. To nám moc nevyhovovalo. Chyběl nám i důraz do branky. Je těžké hrát bez gólů v přesilovkách. Zkušenosti se projevit měly, ale asi se neprojevily tolik, jak jsme si plánovali.

Jakou má úroveň nejnižší soutěž v hierarchii českého hokeje?
Léty se zkvalitňuje. Spousta týmů už tam má mladé kluky, kteří bruslí. Pro ně je to jen dobře. Není to špatná soutěž pro mladé, co nemohou hrát jinde.

Kam se tahle soutěž, hraná spíš pro zábavu a žízeň, může posunout?
Je ideální pro mladé kluky, co se neprosadí výš v juniorce nebo v přechodu do seniorského hokeje. Není to konečná. Když tady sezonu odehrají dobře, mohou se posunout dál.

Vychováváte je v Uherském Brodě i vy. Snažíte se je posunout dál?
Těm, kteří projeví zájem, určitě chceme pomáhat. Ale není to takové jako před deseti lety, kdy mladí kluci měli chuť hrát a zlepšovat se.

Chodí si jen zahrát, bez ambicí a cílů?
Většinou jsou to právě studenti, co by se o to měli chtít poprat. Měli jsme tam jen dva kluky, co nám chodili pravidelně na tréninky. Jinak docházka je horší. Bez tréninků se ani tato soutěž hrát nedá. Není to odborářská liga, aby si šel člověk zahrát. Není to špatná soutěž.

Jak dlouho chcete vy ještě pokračovat?
Už nechci. (pousměje se) Pokud budou kluci chybět, ještě bych hrál. Ale už se chci věnovat naplno trénování.

Jste svazovým trenérem mládeže v Uherském Brodě od přípravky až po starší žáky. Jak vás to baví?
Je to odlišná práce, na kterou jsem byl zvyklý jako profesionální hráč. Ale s těmi dětmi je to většinou zábava. Všichni si chtějí především hrát. Když se jim přizpůsobíme i my trenéři, je radost s nimi dělat. Děti vám řeknou věci, které ani nečekáte. A pak se tomu musíte i smát. Trenéry máme dobré a v mládeži jsme udělali kus práce. Zlepšila se docházka i zvýšil počet dětí. Těch nejmladších tam máme spoustu. To je super.

Poslouchají děti i rodiče? Vnímají, že máte v profesionální kariéře něco za sebou a máte respekt?

S dětmi vycházím jako kamarád. A rodiče jsou v tomto úžasní. Nemluví nám tolik do toho, do ničeho nám nezasahují. Snaží se. Když něco potřebujeme, vyjdou nám vstříc. V Uherském Brodě je hokej nastavený hezky.
To je práce šéfa klubu a rovněž bývalého reprezentanta a obránce, který si zahrál NHL v dresu Montrealu Canadiens Miloslava Gureně. On to nastavil a my se v tom snažíme pokračovat. Aby to bylo v duchu, o kterém jsem mluvil. Chceme s rodiči vycházet. Problémy s rodiči ani s dětmi nejsou. Není tam nikdo, kdo by nám nedůvěřoval.

Máte přehled o extralize a dění ve Zlíně?
Jasně, hodně je sleduju. Závěr sezony měli kluci excelentní, konec základní části i play-off se povedly. Jen škoda, že se nepovedlo postoupit dál s Mladou Boleslaví. Asi měla nakonec zkušenější mančaft. Ale jsem v kontaktu s kluky, co se tam pohybují. Pavel Kubiš, Jirka Ondráček, David Nosek i Tomáš Žižka to táhli. S nimi jsem si ještě zahrál. Když se potkáme, prohodíme pár slov.