„Rozhodčí si myslel, že mu ukazuji něco ve smyslu, že je hloupý. Bez další komunikace mě vyhodil,“ vybavuje si Lukáš Zalubil, dnes 38letý útočník Uherského Ostrohu v krajské lize, moment ze 17. března 1998, kdy Zlín v posledním zápase sezony dohrával na Kladně s juniory.

I tak v sestavě Zlína nechyběl Petr Čajánek, Miroslav Okál, Roman Meluzín nebo Zalubilův tehdejší vrstevník již zesnulý Karel Rachůnek. V dresu Kladna zase Marek Židlický nebo Tomáš Kaberle. Zlín odjel s porážkou 3:4, sezona skončila neúspěšně jedenáctým místem. Další nominace se už Zalubil nedočkal. „Tehdejší trenér Zlína Zdeněk Venera mi řekl, že už mě nechce. Udělal jsem průšvih, pak už jsem nedostal možnost. Nikdo mi nevěřil, že to tak bylo. Trenéři mě přitom před zápasem upozorňovali, abych hlavně neudělal nějakou blbost,“ vybavil si Zalubil dávnou vzpomínku, kdy mu už navždycky ve statistikách zůstane třicet trestných minut.

Ačkoliv si v Nedakonicích otevřel autoservis, hokej hraje pro zábavu a žízeň, s někdejšími spoluhráči a kamarády je dodnes v kontaktu. „Byl jsem s nimi tři roky skoro každý den. Od šestnácti do devatenácti. Třeba s Ivanem Rachůnkem a s dalšími se potkávám ještě i na ledě. V kraji si ještě ráda zahraje spousta hvězd, někteří si zahráli i NHL. Takže s nimi se potkáváme buď v lize, nebo už jako tatínky, kteří vodí své děti do přípravky úplně stejně jako já. Nejvíc jsem v kontaktu asi s Jardou Balaštíkem. Něco jsme spolu dělali pro děti,“ vzpomněl Zalubil trojnásobného nejlepšího kanonýra extraligy a někdejšího zlínského střelce.

BRUTÁLNÍ PŘETLAK V NÁROĎÁKU

Ačkoliv Zalubil mezi českou elitou odehrál jediný zápas, i po průšvihu hrával v mládežnických kategoriích i reprezentaci. Jenže pak se nedostal do konečné nominace na mistrovství světa dvacetiletých. „Byl tam brutální přetlak. I když jsem tam jezdil pravidelně, jeli lepší hráči z Kanady, kteří to pak dvakrát vyhráli. V té době jsem nebyl na takové úrovni, abych tam jel. Nemám to nikomu za zlé,“ vzkázal vyrovnaným hlasem.

Sezonu 1999/2000 ještě odehrál ve zlínské juniorce, jenže poté s hokejem sekl. „Na to už si ani nevzpomínám,“ vyloudil Zalubil úsměv raubíře. „Skončil jsem, protože jsem neměl dostatek rozumu. Proto končí většina mladých hráčů, protože na to nemají hlavu. Systém výchovy mladých hráčů, který byl, tomu moc nepřidal. Devadesát procent talentů končilo,“ poznamenal Zalubil.

I vás zajímá, co celou dobu dělal? „To se raději neptejte. Ale řekněme, že jsem sportoval. Nebylo to tak, že bych se na něj úplně vykašlal. Hodně jsem jezdil na kole nebo na lyže a další běžné sporty. Na sport jsem nezanevřel. Až pak s rodinou přišly myšlenky na návrat. Víc jsem nad tím začal přemýšlet,“ vysvětluje Zalubil, který se až vloni po 13 letech na led vrátil.

„Přivedli mě k tomu kamarádi, kteří s hokejem neměli v podstatě nic společného. Byl to jen amatérský tým, který mi půjčil brusle, chrániče a helmu a šel jsem si s nimi zabruslit. Ve čtyřech letech šel na led můj syn, takže jsem mu začal ukazovat, co má dělat. Vzhledem k tomu, že mě místní trenéři a funkcionáři viděli na ledě, tak už několik let chtěli, abych začal znovu hrát. Dlouho jsem odmítal, protože jsem měl strach ze zranění. Kývl jsem na to až minulý rok současným trenérům, kde jsem odehrál jeden zápas v Brodě. Bývalý trenér Klauda si to nyní bere osobně. Určitě tady ale nejsem za nějakou hvězdu. Tím, že tady trénuju a starám se o mládež, to beru jako možnost si hokej ještě užít aktivně,“ pochvaluje si Zalubil.

Uherský Ostroh válí. V nejnižší soutěži je celkově druhý, z regionálních týmů Zlínského kraje nejlepší. „Před sezonou to nikdo nečekal, ale postupem času mančafty ze spodku tabulky buď posílily, nebo se zlepšily, že můžeme prohrát i s posledním. Jsme spokojení, ale jsme teprve za půlkou sezony,“ poznamenal.

„Chceme vyhrávat a hlavně bavit lidi, kteří se na nás chodí dívat, a aby hokej bavil i nás. Teď ale říkat, že útočíme na celkové vítězství, je brzy,“ zůstal opatrný.

HOKEJ JE ZÁBAVA

Ačkoliv mu táhne na čtyřicet, pořád má týmu co dát. V 17 zápasech nasbíral 11 kanadských bodů za 5 gólů a 6 asistencí. Na ledě si občas dovolí velké věci. „Jde o zábavu, jsem tady nejstarší. Navíc jsem třináct let nebyl vůbec na ledě. Proto si užívám každý trénink i zápas. Kdyby pro mě sezona zítra skončila, už teď jsem spokojený. Odehrál jsem s výjimkou jednoho všechny zápasy. Je to o tom hlavně si hokej užít,“ pochvaluje si zaměstnáním automechanik.

Kromě extraligového startu si ještě víc váží přátelských zápasů. Ty už však ve statistikách nejsou. „U těch vím, že jsem je odehrál dobře. Pak si také vážím startů v nároďáku. Když to srovnám, kolik kluků, které tady vychováváme, má možnost si zahrát v reprezentaci nebo chlapskou extraligu?“ položil si řečnickou otázku. „Devadesát procent ostrožského týmu skončilo v extralize juniorů, někteří kluci byli v nároďáku a teď hrají krajskou ligu,“ srovnává Zalubil, že vkročit do seniorského hokeje se nepovede každému.

„Takže vidím, že i když jsem vlastně nic nedokázal, tak zase tak špatné to nebylo. Všechno zlé je pro něco dobré. Skončil jsem ve dvaceti, ale vůbec to nehodnotím špatně,“ tvrdí.

A setřel nános prachu…