„Samozřejmě jsem mistrovství světa sledoval. Letos ale toho hokeje bylo hodně, takže se přiznám, že jsem se nedíval na úplně každý zápas," konstatoval.

Jak se vám líbil herní projev reprezentace pod Růžičkovým vedením?

Nejsem ten pravý, který by měl a chtěl kluky hodnotit.

Na konci sezony jste vinou zranění chyběl v brance Winnipegu, se kterým máte ještě dlouhou smlouvu. V médiích se objevily spekulace, že by vás rádi vyvázali ze smlouvy. Máte už jistotu, kde budete chytat v příští sezoně?

Ani letos jsme neudělali play off. Pokazili jsme si to sami, protože jsme byli od play off daleko, a i kdybychom se do něj po finiši dostali, tak bychom si to asi nezasloužili. Novináři se skutečně ptali, jestli mě může někdo ze smlouvy vykoupit, ale manažer po sezoně prohlásil, že se mnou i pro příští rok počítají na post jedničky. Tím se ty spekulace utnuly. Ve Winnipegu mám smlouvu ještě na tři roky, takže tím jsou věci dané. Za mořem ale nikdy nevíte, co se může stát. Může přijít trejd i to vykoupení ze smlouvy. Nemá cenu se tím teď vůbec zabývat. Jasná je smlouva a ta je na ty tři roky.

Winnipeg je možná co do počasí nejchladnějším městem v NHL. Tam asi nějaké opalování na sluníčku jako v Atlantě, ve vašem předchozím působišti, nehrozí. Jak se v drsné Kanadě vlastně žije?

Máte pravdu, je to skutečně Kanada, která je studená a zvlášť ve Winnipegu, kde je zima tuhá a dlouhá. Je to ale menší město a lidé tam hokej milují a hala je vyprodaná na několik let dopředu. Samozřejmě Florida a Kalifornie to tím pádem být ani nemůže. V sezoně není mnoho času se někde ukazovat či chodit za zábavou nebo po pláži. Když je ale den volna, tak by pochopitelně lepší počasí prospělo a zvedlo by i náladu. Já jsem tam ale kvůli hokeji.

Takže čtyřicetistupňové mrazy nahradí žhavá hokejová srdce Kanaďanů?

Takhle se to nedá říci. Samozřejmě nikdo nemá rád minus čtyřicet a letos jsme tam měli několik týdnů minus padesát. To už je velká zima, při které musíte být pořád někde uvnitř. Horší je to ale pro rodiny s dětmi, které s nimi nemůžou jít třeba do parku nebo někam ven. Tak to ale prostě je a nic s tím neuděláme.

Mimo sezonu pravidelně míříte na Slovácko. Co vás sem často láká?

Mám tady už druhým rokem hokejovou školu, takže jsme museli doladit nějaké věci. Navíc Uherské Hradiště mám rád. Jezdíme sem i na benefici, která bude letos už popáté. Sám nevím, proč jej mám rád. Asi se mi potvrzuje, co se říká: Na Moravě je dobře!

Letos se benefice přesune dál, do Bánova, což je vesnice pod Bílými Karpaty. Fotbal se bude hrát už tuto sobotu od 16.00 hodin na vesnickém hřišti, kde bude jiná atmosféra než na předchozích beneficích. Může být vůbec něčím pro vás zajímavá?

Každý rok byl něčím jiný, a tak se těším i na letošní rok, že bude zase něčím jiný, a přesto stále skvělý. Vesnický fotbal. Na něj jsem chodil odmala s dědou a od té doby jej mám rád. Když mám chvíli, tak si na něj zajdu i nyní. Lidé blízko hřiště, opékané klobásy, udírna, pivo, k tomu venkovní bigbít, hodně lidí na malém místě… Fakt se těším jak na fotbal, tak na večer potom.

Na Slovácko jezdíte také za svojí hokejovou školou. Vloni jste ji strávil téměř celou s malými kluky na ledě. To muselo být pro vás hodně náročné.

Byla to moje hlavní podmínka, když jsme myšlenky hokejové školy začali rozvíjet. S tím jsme do toho také šli. Byl jsem fakt rád, že jsem mohl být s dětmi na zimáku od rána do večera, každý den. Beru to i jako projev úcty k rodičům, kteří svým dětem pobyt na mé hokejové škole zaplatili. Proto cítím jako povinnost dětem se věnovat a zkusit jim předat něco z toho, co umím já. To je pro mě to nejmenší. Vím, že na jiných školách je to jiné, že třeba ten dotyčný nepřijede vůbec a nahrazuje se to třeba videem a podobně. Ale to je každého věc a já za tím nechci hledat nic zvláštního. Prostě já to dělám rád, cítím to tak, a proto to také tak děláme a nechci, aby se za tím hledalo něco zvláštního. Tečka! Samozřejmě, každý může naši školu vyzkoušet. Stačí se mrknout na www.ondrejpavelec.eu.

Máte za sebou loňskou zkušenost z práce s mladými gólmany, kterým jste určitě pomohl. Pomohli třeba naopak něčím oni vám?

Je pravda, že po hokejové stránce asi ne. Spíš bych ale řekl, že mě dokážou nabít svým zájmem o hokej a nadšením. Za mořem jsem třeba dvě hodiny na ledě na tréninku, slezu z něj a cítím se unavený. Těm děckám kdybychom řekli, že budou osm hodin na ledě, tak by byla osm hodin na ledě a budou z toho nadšená a druhý den přijdou znovu. Mně možná ta každodenní hokejová práce nějak zevšedněla. Sám jsem na nějaké hokejové školy jezdil a vím, že se mi kolikrát na trénink nechtělo. Tady ale nebyl ani jeden problém, konflikt, cokoliv. Maximálně se objevila nějaká maličkost, která se okamžitě vyřešila. Já jsem si už vloni vzal od děcek to nadšení, zápal pro hokej, přestože jsou několik hodin na ledě. Letos odjíždím za moře vlastně hned po hokejové škole a těším se, že mě děcka před odletem nabijí chutí do hokeje. Fakt se těším na to strávit s nimi celý týden a nemám s tím žádný problém. Spíš naopak.

Letos jste do Winnipegu dostal kladenského parťáka Michala Frolíka, kterému jste určitě pomáhal „vybírat palčáky či ušanku", když k vám přesídlil z Chicaga. Oplatí vám vaši péči třeba návštěvou hokejové školy?

(Smích.) Víte, to je těžká otázka. Samozřejmě že jsem domluvený se spoustou kluků, kteří by rádi přijeli. Každý má ale nabitý program, který se může kdykoliv změnit a přibýt další povinnosti. Navíc v tom termínu už někteří odlétají připravovat se za moře. Já ale myslím, že někdo dorazí a já za to budu pochopitelně rád a budu jim vděčný. Věřím ale, že Frolda určitě přijede.

Vy jste Kladeňák a Kladno vás vypustilo do hokejového světa. Jak snášíte, že váš rodný klub sestoupil z extraligy?

Jako Kladeňák jsem jim samozřejmě fandil a do poslední chvíle jsem věřil, že se to nestane. Pamatuji, když Kladno poprvé sestoupilo. Byl jsem tehdy v deváté třídě a ty pocity si pamatuji. Vím, že boj o záchranu byla těžká situace a věřím, že všichni Kladeňáci jim drželi palce, aby to zvládli. Na druhou stranu, hokej na Kladně k tomu asi svým způsobem směřoval a lidi, kteří do dění viděli, za něž se já neposuzuji, by asi se mnou souhlasili. Když nevezmu výluky, kdy Kladno poskládalo kvalitní tým ze svých odchovanců, tak se problémy opakovaly. Bez peněz se ale hokej dělat nedá. A týmy v baráži už měly svoji kvalitu. Navíc baráž je vždycky náročná na psychiku. Doufám, že to dopadne jako při prvním sestupu Kladna, kdy se do extraligy hned vrátilo. Bude to ale hrozně těžké, zvláště když odejdou hráči jako Pavel Patera nebo hráči, kterým nebyla nabídnuta smlouva. Já ale nevím, jaké má vedení klubu záměry a jak se bude celá situace dále vyvíjet.

Jedno české pořekadlo říká: Všechno zlé je pro něco dobré. Myslíte, že „odpočinek" v první lize by mohl Kladnu pomoci v tom, že by se třeba vyčistily hlavy, znovu zapálila srdce…?

Jsou různé varianty. Jednou z nich je, že Kladno sežene peníze, udělá dobrý tým a bude se snažit postoupit. Druhou je možnost, že vytvoří průměrný tým, zapadnou do šedi první ligy a pro mládež to bude velká rána. Kluci nebudou mít motivaci se někam posunout. Já ale věřím, že nastane první varianta, peníze se seženou a postoupí rychle nahoru. Jinak by to totiž mohl být i konec hokeje na Kladně.