„Upřímně jsem si myslel, že do Francie dojdu a bude to tam více padat, že nasbírám více bodů. Šance jsem měl, ale body nepřibývaly. První rok pro mě byl vážně docela náročný, na soutěž jsem si musel zvyknout."

„Na jednu stranu bych už se popravdě rád vydal z hokeje. Syn ho však má hodně v oblibě, pořád se ptá, kdy půjdeme bruslit. Budu se mu věnovat, trénovat ale nechci,“ odmítá někdejší obránce, který by nově měl pracovat ve firmě u tchána.

Před dvěma lety jste odešel do francouzského Nice. Jak se přihodí, že se hráč z české extraligy, resp. první ligy, dostane do této hokejové destinace?
Tušil jsem, že nabídku z extraligy pravděpodobně už nedostanu. V první lize jsem navíc zůstávat nechtěl. Hodlal jsem jít pryč, čímž jsem si i v podstatě uzavřel dveře do nejvyšší soutěže.

Když to řeknu, jak to je – zaměstnanec v cizině dostává čisté peníze, což byl i jeden z důvodů odchodu. Ve Francii jste zaměstnaný 8 měsíců, další 4 pobýváte na úřadu práce. Stále to máte dobře zaplacené, v podstatě jako normální výplatu.

Odešel jste i kvůli tomu, abyste do budoucna byl lépe zajištěný?
Průměr v první české lize může být okolo 50 000 korun hrubého. Z této částky ale musíte odvádět sociální a zdravotní pojištění a daně. Ve Francii to máte v čistém. Je to velký rozdíl.

Ve Francii jste odehrál dvě sezony. Jak byste osobně tuto soutěž popsal?
Není tam tolik soubojů a taktiky, na druhou stranu je hodně bruslivá, hraje se nahoru dolů. Z mého pohledu se rozhodně nejedná o špatnou soutěž. V lize jsou týmy jako Grenoble a Rouen, které jsou odskočené, disponují reprezentanty, mají nejlepší cizince.

Jak snadné či naopak těžké bylo se soutěži přizpůsobit?
První rok byl docela těžký, jelikož jsem netušil, do čeho jdu. Letní příprava před první sezonou tak u mě probíhala jako na českou ligu – posilovna, silová cvičení, přičemž na vytrvalost toho moc nebylo. Před druhou sezonou jsem suchou přípravu překopal, o hodně více se zaměřil na běhání a větší vytrvalost a cítil se lépe. Člověk za rok pozná, co potřebuje.

Jak ve Francii probíhá suchá příprava?
Absolvovali jsme individuální přípravu, nebylo to jako u nás, kde to máme víceméně pouze týmově. Ve Francii jsem se tak připravoval samostatně s trenérem.

Z pozice obránce jste příliš bodů nenasbíral. Je to spíše vaší hrou, že jste nebyl tak produktivní, nebo danou soutěží?
Upřímně jsem si myslel, že do Francie dojdu a bude to tam více padat, že nasbírám více bodů. Šance jsem měl, ale body nepřibývaly. Na druhou stranu v české extralize jsem taky tolik bodů nesbíral a neměl takovou produktivitu. V základní části jsem si snad nejvíce připsal 15 kanadských bodů. První rok ale pro mě byl vážně docela náročný, na soutěž jsem si musel zvyknout.

Když jde hráč z nejvyšší soutěže u nás, má tendenci tu francouzskou podcenit? Přeci jenom u některých to stále může znít docela exoticky…
Myslím, že to tak být může. Neřekl bych, že jsem soutěž podcenil, ale byl jsem překvapený. Přesvědčil jsem se o tom, jaké to skutečně je. Hokej ve Francii je úplný jiný, než na jaký jsem byl zvyklý v České republice.

Pokud se dostaneme k samotnému angažmá. Jak byste ho zhodnotil?
V první sezoně nám nevyšel začátek, měli jsme těžký los, úvodních sedm zápasů jsme prohráli – čtyři body jsme tak získali jen za neúspěšné nájezdy. Táhlo se to s námi. I když jsme měli úspěšné série, tak to nakonec pro nás nedopadlo. Tento rok jsme ještě hráli anglický pohár, ve kterém jsme se dostali do semifinále.

Druhý rok jsme začali úspěšně, chvíli jsme byli i první. Poté nás zasáhl koronavirus, byla pauza, po které se nám nedařilo, ke konci jsme padli sedmkrát za sebou. Vždy to bylo takové nahoru dolů. Nebyl jsem spokojený, ani zklamaný. Takový zlatý střed.

A osobní hledisko?
Nedívám se na to, kolik mám bodů, ale spíš jak hraji. Jednou jsem byl spokojený, někdy ne. Každopádně to pro mě byly dva zajímavé roky v cizině. Angažmá se vydařilo také z rodinného hlediska, měli jsme jiné prostředí. Zjistili jsme, jak se žije ve Francii.

V posledně odehraném ročníku Nice bylo odebráno 6 bodů, další tři týmy soutěže přišly o 2 body. Můžete přiblížit co se přihodilo?
Sezona nám sice začala normálně, ale situace se poté začala zhoršovat. Na stadionech zakázali diváky, což pro hodně týmů je zásadní příjem. Ročník se poté dokonce přerušil. Po restartu se nakonec rozhodlo, že se místo čtyř utkání bude hrát pouze dvoukolově. Některé týmy však už měly předehrané zápasy s dalšími soupeři. Kvůli regulérnosti se jim body za tyto výhry odečetly.

Jaký je život v Nice, potažmo ve Francii?
Destinace byla úžasná. Když jsme měli hezké počasí, tak jsme se vydali k moři. Město navíc bylo krásné. Ohledně tamních lidí jsme navíc neměli žádný problém. Ten možná nastal ve chvíli, kdy se nechtěli bavit anglicky. Když ale bylo potřeba, tak o nás bylo postaráno. V případně nutnosti lidé z klubu s námi něco zašli zařídit na úřady, ohledně internetu a podobně. Samotní kluci v kabině se ptali, zda s něčím není potřeba pomoci.

Jaká je mentalita Francouzů?
Jediný větší rozdíl bych spatřil v tom, že na vše mají čas. Když v Česku někam zavoláte, tak většinou druhý den za vámi přijedou, tam to přeci jen chvíli trvalo.

Když to tak vyhodnotíme, tak jste odešel v době, kdy se vše nasčítalo. Teroristické útoky, koronavirová situace. Jak se vás dotkly útoky?
Nebylo to od nás daleko, ale ani blízko. Kolem zmíněného kostela jsme chodili, byl to tak menší šok. Když se to přihodilo, tak jsme naštěstí byli daleko od místa na nákupech. Najednou všude jezdili polictajti, houkaly sanitky. Bavili jsme se taky o tom v kabině, kluci říkali, že měli obavy, docela to řešili. Pár dní po útocích tam šla cítit atmosféra událostí, lidé se chovali opatrně. Za chvíli se vše ale dalo do pořádku.

Přemýšlel jste, že byste vinou útoků skončil angažmá ve Francii dříve?
Ne, to vůbec ne. Ani na to nepřišla řeč.

Svět loni na jaře zasáhla pandemie koronaviru. Jak vás to ve Francii ovlivnilo?
Koronavirus se začal šířit až po konci první sezony, v té době jsme tam už nebyli. Přežili jsme to tak v klidu. Před druhým rokem ve Francii jsme ze začátku všude museli nosit roušky. Poté nás potkal lockdown. Mohli jsme chodit pouze na nákup, do práce a na hodinu ven v okruhu jednoho kilometru. Dopoledne jsem ale naštěstí měl trénink a tím pádem povolení jezdit do práce. Následně se to rozvolnilo. Při druhém lockdownu se mohlo chodit kamkoliv v okruhu 10 -15 kilometrů. Jak jsme odjeli, tak restrikce byly ještě tvrdší.

Francie letos chybí v elitní skupině Mistrovství světa v Rize. Jak to skousává?
Loni se mistrovství světa nekonalo, letos už máme po sezoně, řeč tak na to ani nepřišla. Určitě ale mají ambice se vrátit nahoru, disponují kvalitními hráči, pravděpodobně se jim nepovedl jeden rok. Špatně na tom nejsou. Když vidíme, jak vypadají výsledky na letošním šampionátu, tak se kdykoliv může stát cokoliv.

Jak sledujete bývalý klub ze Zlína? Jste s někým v kontaktu?
Výsledky určitě sleduji, dívám se i na sestřihy. Klukům jsem držel palce, kolikrát to byly nervičky. Klubu přeji, ať v příští sezoně zabojuje o play-off. V kontaktu s nikým ale extra nejsem. S někým si občas napíšu, poptám se, jak se mají.