„Beru to tak, jak to je. Jestli je to čest, nevím. Ale jsem rád, že jsem si proti němu mohl zahrát,“ tvrdil v rozhovoru pro Deník po jednom z tréninků Vít Mika, s 10 góly nejlepší střelec aktuálně druhého týmu nejnižší české soutěže.

Uherský Ostroh v polovině soutěže ze 14 zápasů prohrál pouze dvakrát. Ve Velkém Meziříčí 0:6 a ve Velké Bíteši 2:4, doma je neporazitelný.

„To je úžasné na to, jak tady fungujeme. Zatím je to velmi kvalitní. Máme partu, kabina šlape, snažíme se držet pospolu, chodit poctivě na tréninky. K tomu patří i nějaké sedánky, ale i to je důležité. Sedneme si, povykládáme, jak to chceme hrát. Všichni jsme tady odchovanci Ostrohu, mladí kluci. Perspektiva do budoucna je velmi dobrá. Na tomhle by se mělo stavět,“ ví Mika.

S deseti brankami a celkem nasbíranými 15 kanadskými body je v klubové produktivitě druhý za Pavlem Florou (16 bodů).

„Jsem rád, že mi to tam nějakým způsobem padá. Je to díky tomu, že nám to v lajně klape. Hrajeme už pospolu třetí sezonu. Vyhovíme si a víme, co od sebe čekat,“ pochvaluje si spolupráci s Vilémem Galuškou (3+6) a Lukášem Zalubilem (5+4), případně s Janem Machálkem (2+5).

„Nikdy to není stoprocentní, ale věřím, že nějaká spokojenost panuje. Každopádně šancí jsem promarnil víc než dost. Hlavně mě těší, že vyhráváme, to je základem všeho,“ poznamenal Mika, zatímco se z kabiny ozývá hlas Věry Špinarové v písničce Raketou na Mars.

„Vím, že Ostrohu mám co vracet. Vychoval mě, vždy se tady ke mně chovali hezky, funguje to tady, proto tady i rád hraji,“ vyznal se 192 centimetrů vysoký a 102 kilo vážící hokejista.

KRAJ JE ČÍM DÁL TĚŽŠÍ. „STÁRNEME?“

Společná soutěž týmů ze Zlínského a Jihomoravského kraje je na pokraji zájmu hokejové veřejnosti. Liga třeba nemá ani vlastní webové stránky. Přesto v ní najdete hráče se zajímavou minulostí i třeba až z extraligy, kteří úroveň zvyšují.

„Sezonu od sezony jde kvalita nahoru. Nově vznikl Hodonín, kde jsou všichni kluci z druhé ligy. Spousta mladých hraje krajský přebor, zrychluje se. Pamatuji tři sezony a je to čím dál těžší. Možná je to i tím, že stárneme,“ rozesmál se Mika, jenž v soutěži hraje třetí sezonu.

„Jsme tlustí, ne že stárneme,“ prohodil se smíchem jeden ze spoluhráčů za pootevřenými dveřmi ostrožské kabiny.

„Mladí kluci sem přinášejí elán. Necítím se být starý,“ pousmál se 24letý Mika.

Ačkoliv stále má věk na to se poprat o místo ve vyšší soutěži, už po ní příliš neprahne.

„Už to tady asi dohraji. Byť se říká, nikdy neříkej nikdy. Chtěl bych tady dosáhnout nějakého úspěchu. Třeba i vyhrát celou soutěž. Vyšší ambice už asi nemám,“ vzkázal Mika, jenž dvě sezony strávil i v druholigovém Hodoníně.

DO NIČEHO SE NENUTÍ

Mika ještě patří do úspěšné zlínské generace Antonína Honejska, Petra Holíka, Libora Kašíka nebo Petra Zámorského, kteří jsou o dva roky starší. Do stejné třídy chodil s Michalem Popelkou nebo Pavlem Sedláčkem.

„Byly to hezké časy, co si budeme povídat. Bylo to nějaké odříkání. Dnes se na ty kluky chodím dívat, sleduji je v televizi a přes léto spolu hrajeme in-line hokej. Byly to pěkné roky, vzpomínám na ně v dobrém. Zažili jsme si spoustu srandy, byla tam i nějaká dřina. Člověk si řekne, jaké by to bylo. Ale beru to, jak to přišlo, realita je taková, že hraji dnes krajský přebor. Je to zábava, nemusím se do ničeho nutit. Hraji to proto, že mě to baví,“ tvrdí upřímně Mika, který jako jeden z mála hráčů krajské ligy si zahrál proti v současnosti jednomu z nejlepších hokejistů planety v dresu Bostonu Bruins Davidu Pastrňákovi.

Ten v dresu mladšího dorostu Havířova už tehdy vynikal. Za dvě sezony 2009 až 2011 nastřílel 60 gólů a posbíral 105 bodů.

„Už tehdy to byl skvělý hokejista. Bylo vidět, že to je výjimečný talent. Bylo pěkné si proti němu zahrát. Fandím mu, padá mu to tam, je šikovný. Je radost se na něj dívat,“ podotkl k bostonské osmaosmdesátce.

Nejlepší soutěž na světě útočník Uherského Ostrohu prý sleduje jen zběžně. „Spíš jen výsledky, není času na rozdávání. Ale když se hraje v rozumném čase, na zápas i na parádičky nebo pěkné akce se podívám. Ale v noci, upřímně, už nevstávám. Z toho jsem už vyrostl,“ přiznal s úsměvem Mika.

Kdo další si zahrál proti Pastrňákovi?

Region – Tehdy byl ještě jedním z nich. Spoluhráč nebo soupeř. Zatímco oni dál hrají české soutěže, ten drobný rozpustilý klučina s dlouhými vlasy už válí v NHL. Byť na ledě podle svědků svedl David Pastrňák už tenkrát v patnácti či šestnácti letech za Havířov velké věci, tehdy byl jen velkým talentem.

„Celý Havířov mu moc fandí,“ potvrdil Robert Říčka, bývalý útočník Zlína, který se s „Pastou“ potkal v jeho začátcích v roce 2012 v seniorské kategorii ve druhé lize.

Stejně jako v současnosti forvard prvoligového Vsetína Antonín Pechanec či Jan Maruna, který před dvěma lety vypomáhal extraligovému Zlínu. I oni sledovali vývoj bostonské osmaosmdesátky odmala.

„Protože nás jeho táta nebožtík trénoval. Pamatuju si, jak s námi David chodil na led jako malý špunt,“ vykládal Jan Maruna.

Soupeřem mu byl třeba tehdy českobudějovický útočník Luboš Rob mladší, plzeňský Ondřej Kopta nebo kladenský Vojtěch Šilhavý. Všichni dnes hrají první ligu ve Vsetíně. V dresu Zlína kromě Miky, či Sedláčka nastupoval třeba Lukáš Buchta. Ze známějších hráčů hrával proti Simonovi s Kubalíkem.