Úterní 18. hodina proměnila většinu obyvatel republiky v televizní diváky. Nemohl za to nikdo jiný, než národní hokejový tým, který v rámci svého olympijského tažení v Soči narazil v osmifinále na své bývalé federální bratry – Slováky. Právě tato skutečnost dodává k čistě sportovní stránce vzájemných zápasů daleko emotivnější náboj. Hospody a bary na Slovácku praskaly ve švech.

Slovácký deník u toho nemohl chybět, a tak jsem rovněž vyrazil. Sledování v poklidu domova jsem vyměnil za napjatou atmosféru jednoho z hradišťských podniků. Přicházím do sportovně zaměřeného baru v centru města právě včas, utkání má za sebou první vteřiny.

„Můžu si sednout k vám? Tady se bude nejspíš Čechům hodně fandit?" ptám se páru sedícího u stolu a reaguji tím na skutečnost, že paní má kolem krku omotánu šálu s českými národními barvami.

„Bude, ale Slovákom," odvětí mi najednou partner ženy a vzápětí se dozvídám, že se jedná o smíšený manželský pár Sklenárových, ve kterém bude každý fandit tomu svému týmu. Přijímám pozvání a přisedám.

Chvíli nato přichází jásot od vedlejšího stolu plného divaček, ve stejný okamžik ze své židle vyskakuje Eva Sklenárová a divoce mává českou šálou.

„A zase to bude tři jedna, že miláčku? Dnes budeš za trest nosit českou vlajku," dotírá na svého slovenského manžela Rudolfa, který jen převrací oči a raději se napije piva. „To se dalo očekávat. Sám jsem si vsadil na váš tým," vysvětluje mi Rudolf Sklenár poté, co se vymaní z područí manželky, která mu v euforii omotává hlavu českou vlajkou.

„Je to vidět, Chára není ve své formě, chtělo by to Šatana. Ale ti dva by se na ledě asi nesnesli, takže na vás dnes nemáme," krčí rameny Rudolf Sklenár, když slovenský tým obdrží druhou branku. Vzápětí na to vstává a kouskem papírku na obrazovce přelepuje číslo 2, coby počet vstřelených branek českého týmu.

„Vypadá to, že pojedete domů na vlastní náklady," dobírá si jej ihned nato škodolibě jeho žena. „Gól!" přeruší následnou debatu o dopravě z Ruska skupinka děvčat od vedlejšího stolu.

Svým podivným komentářem vstřelené branky mě zároveň zaujme soused od dalšího stolu. „Fandim Čechy i Slováky," vysvětluje mi vzápětí lámanou češtinou Andrew Napthine, anglický učitel dlouhodobě žijící na Uherskohradišťsku. Zároveň dodává, že vzhledem k tomu, že anglický hokej opravdu není příliš kvalitní, nezbývá mu než fandit jiným týmům. I když má velmi rád jak Čechy, tak i Slovensko, je jeho volba jasná.

„Češi dnes víc potřebují, proto fandím oni," upřesňuje Andrew Napthine svůj náhled na derby.

Jágr a spol. vedou v průběhu zápasu už 4:0, Slováci se ovšem zázračně zvedají a jedenáct minut před koncem utkání snižují na rozdíl jediné branky. Českou euforii rázem střídá strach o výsledek. Nakonec ale všechno dobře dopadá, mistr tyček a břeven Tomáš Plekanec do prázdné brány zvyšuje na 5:3 a v baru je opět veselo.

Tedy až na Rudolfa, kterého utěšuje jeho žena. Na rozvod to nevypadá…