Uherské Hradiště, jehož dres brzy jednatřicetiletý forvard obléká, se letos trápí a s pouhými šesti body uzavírá desetičlennou tabulku. „Samozřejmě mě to štve. Je to deprimující. Nikomu se nehraje lehce, pokud jste na dně tabulky,“ uvedl.

I když osobně se mu daří, na osobní statistiky nehledí. Náladu mu kazí porážky, nepřesvědčiví výkony. „Hokej je týmová hra a každého z hráčů by měli v první řadě zajímat hlavně výsledky týmu,“ říká. „Pokud se daří mančaftu, pak se daří i mě. Pokud se mužstvu nedaří, pak jsou i moje výsledky špatné,“ pokračuje.

Z této logiky plyne, že s touto sezonou rozhodně být spokojený nemůže. „Určitě bych mohl v některých fázích zápasu pomáhat týmu ještě víc. Musím na tom zapracovat,“ prohlásil.

Hokejisté Uherského Hradiště letos vyhráli jenom dvakrát, v sedmi duelech padli. Situace ale není beznadějná. Pokud zvládnou víkendový dvojzápas s Uherským Ostrohem a Kroměříží, odrazí se ode dna, posunou se výš.

„Myslím si, že nejhorší tým, co se týče kvality jednotlivých hráčů, určitě v lize nemáme,“ je přesvědčený.

Brankář hokejistů Uherského Brodu Lukšá Stojar poprvé v kariéře vychytal nulu.
Stojar poprvé v kariéře udržel nulu. Puk schoval do lapačky, má ho na památku

Podle Červenky byly hlavně výsledky z úvodu sezony jednoznačně ovlivněny četnými absencemi, se kterými se borci z Uherského Hradiště potýkali. „Momentálně už jsme opět téměř kompletní a naše výkony se zvedají,“ všímá si.

„Každopádně od některých hráčů mi tam stále chybí patřičná chuť k vítězství, pracovní disciplína a zároveň určitá pokora k vlastnímu týmu, spoluhráčům. Teprve až tyto věci změníme, můžeme líp fungovat jako tým a vyhrávat víc zápasů,“ má jasno.

Hokejisté Uherského Hradiště se scházejí na ledě dvakrát týdně s tím, že mohou jeden trénink absolvovat společně s dorostem. Počet hráčů na tréninku se odvíjí od aktuální situace. „Z počátku sezony to bylo horší, nyní se scházíme minimálně v počtu tří pětek,“ říká.

Červenka a spol. se hokejem hlavně baví. Sportu se věnují po práci, mají ho jako koníčka. S ligovými fotbalisty se nemohou rovnat.

Slovácko je ve městě klubem číslo jedna, o hokej není mezi lidmi takový zájem. „Samozřejmě mě to mrzí, ale fotbal se v Hradišti hraje na nejvyšší úrovni, proto si i ten zájem zaslouží. My musíme pracovat na tom, abychom se jim alespoň přiblížili,“ uvedl.

Jednatřicetiletý útočník na rozdíl od jiných fotbal příliš nesleduje. Na Městský stadion Miroslava Valenty nechodí. „Pokud bych si ale měl vybrat oblíbený tým české soutěže, pak to bude právě Slovácko,“ usmívá se.

Podle některých příznivců by mohla hokeji v Uherském Hradišti pomoct plánovaná rekonstrukce zimního stadionu. S tím souhlasí i Červenka.

„Věřím, že lepší zázemí dokáže v Hradišti přivést k hokeji více dětí a nabídnout jim víc možností k individuálnímu zdokonalení. Samozřejmě bude záležet i na samotné práci s dětmi. Od kvalitní mládeže se odvíjí celý klub,“ ví dobře.

Produktivního útočníka už vyšší soutěž neláká. I když v minulosti nastupoval ve druhé lize, v současnosti žádné nabídky nemá. „Hraní ve vyšší soutěži jsem ukončil hlavně z důvodu časové náročnosti, kterou to obnáší. S manželkou máme roční dceru a tyto dvě ženy jsou pro mě na prvním místě,“ říká.

Obránce Uherského Brodu Radim Budil při zápase v Uherském Ostrohu.
Budil dal dva góly Ostrohu, porazil švagra Miku: Konečně mu to můžu vrátit

Hradišťský odchovanec a rodák kromě mateřského oddílu nosil v mužské kategorii také dres Břeclavi, kde dělal i kapitána, a Žďáru nad Sázavou. Na obě štace rád vzpomíná.

„V Břeclavi jsem našel plno dobrých kamarádů, takže z tohoto pohledu to bylo nejlepší tam. Co se týče hokejových úspěchů, tak jednoznačně převažuje Žďár nad Sázavou, což je město, které ‘‘hoří‘‘ hokejem. Několikrát jsme vyprodali celý stadión. To člověka těší asi nejvíc,“ líčí.

Do Uherského Hradiště chodí jenom pár desítek příznivců. Po zpřísnění vládních nařízení ale možná přijdou i o ně. Otázka je, zda se vůbec dohraje sezona.

„Obavy určitě mám, ale to jsou věci, co prostě musíme přijmout. Musíme jenom doufat, že se protiepidemická opatření ještě nezpřísní,“ doufá.

Červenka, který pracuje jako stavební technolog ve společnosti, co vyrábí betonové prefabrikáty a transportbeton, by období bez hokeje i díky rodině zvládl. V současnosti nazouvá brusle a do ruky bere hokejku jen díky kamarádům, po ledě se prohání jenom spíše pro zábavu. „Mám v povaze ale to, že když už něco dělám, tak se to snažím dělat pořádně,“ tvrdí.

I když žádné velké sportovní plány a cíle nemá, jeden sen spojený s hokejem by si ještě rád splnil. „Chci vyhrát krajskou hokejovou ligu,“ přiznává s úsměvem. „V současnosti to sice příliš nevypadá, ale není všem dnům konec,“ zakončuje povídání.