Nyní si někdejší bek Montrealu Canadiens, CSKA Moskva či Novosibirsku užívá spanilou jízdu českých mladíků, v noci ze čtvrtka na pátek ponocuje, při finále s Kanadou bude fandit u televize.

„Je to ta nejlepší reklama pro český hokej. Ať už poslední zápas dopadne jakkoliv, jde o velký úspěch,“ míní šéf klubu z Uherského Brodu.

Také Gureně výsledky a především výkony českých mladíků na letošním šampionátu v Halifaxu velmi příjemně potěšily a nadchly.

„Asi se shodneme na tom, že nikdo z nás něco podobného před turnajem neočekával. Na druhé straně je neskutečné, co kluci od prvního do posledního zápasů předvádějí. Opravdu jim nejde nic vytknout,“ má jasno.

„V minulosti jsme byli k dvacítkám kolikrát hodně kritičtí, tentokrát musíme před tímto reprezentačním výběrem smeknout,“ prohlásil.

Podle Gureně si pochvalu a respekt zaslouží nejen samotní hráči, ale také hlavní kouč Rulík se svými asistenty Kalousem, Židlickým a Pavelcem. „Podle mě si všechno výborně sedlo. Uvnitř týmu funguje chemie, parta je skvělá, což se projevuje i na ledě,“ vyzdvihuje rodák z Uherského Brodu.

„Dřív jsme třeba nestíhali se soupeři bruslit, zaostávali jsme i v jiných individuálních činnostech, ale nyní nemáme žádný problém, spíš v tom ještě vyčníváme. Opravdu jsem konkurenceschopní. Je radost se na ten hokej dívat,“ pochvaluje si.

I když si Gureň i na přelomu roku plní povinnosti v klubu, ve volnu šampionát bedlivě sleduje. Doposud viděl všechny zápasy českého týmu a těší se i na finále. „Určitě si ho nenechám ujít,“ přikyvuje.

Česká dvacítka v semifinále juniorského mistrovství světa přetlačila Švédsko 2:1 v prodloužení a po 22 letech postoupila do finále.

Česko má jistou medaili, naposledy získalo v roce 2005 bronz.

„Byl bych rád, kdyby se takový turnaj a úspěch opakoval častěji, třeba každý rok, ale nemůžeme si nyní myslet, že máme nejlepší mládežnický hokej na světe. To by bylo špatně,“ ví dobře.

Z letošního parádního vystoupení se ale dá v budoucnu čerpat. „Hokej může získat větší popularitu. Dívají se nejen malí kluci, ale i jejich rodiče, kteří uvěří tomu, že i jejich děti mohou něčeho dosáhnout, někam se dostat,“ domnívá se.

Paradoxem je, že většina hráčů odešla již v brzkém věku za oceán a nyní působí v zámoří. Doma nikdo zůstat nechce. „O něčem to vypovídá,“ myslí si Gureň.

„Kluci tím, jak hrají v Kanadě na menších kluzištích, tak si zvykli na jiný styl života i hokeje. V tomto jim to hodně pomáhá. V sezoně nasbírali zkušenosti, ohráli se,“ míní.

Sám se do Kanady dostal až po třech sezonách v extraligovém Zlíně. Draftován byl Montrealem v roce 1995, v NHL debutoval o tři roky později.

„Teď se sice u nás soutěže trochu upravili, ale konkurence u nás není taková jako v zahraničí, kde se prosadí jen ti nejlepší. Je k zamyšlení, proč tolik kluků odchází do zámoří už v tak mladém věku. My trenéři a funkcionáři z toho samozřejmě nejsme nadšení, ale něco na tom asi bude,“ přemítá.

I kvůli úprku hráčů do Ameriky a Kanady Gureň před šampionátem zdaleka neznal všechny hráče. Nyní už si jejich jména dobře pamatuje. Vyzdvihovat žádného z nich ale nechce. „Zaujali mě všichni,“ usmívá se.

Jako bývalý bej je nadšený především z práce obránců Jiříčka, Svozila či Špačka. „Opravdu jim není co vytknout. Kluci odvádějí obrovský kus práce,“ prohlásil.

Líbí se mu však i další zadáci. Ticháček, Hamara, Moravec i Čech za svými kamarády v ničem nezaostávají. „Obranu máme nadstandardní,“ chválí.

Září také gólman Suchánek, jasná jednička týmu. „Gólman je fantastický,“ přitakává.

„U něj se zase potvrzuje to, že když český tým na mezinárodní scéně dosáhne nějakého úspěchu, vždycky je za tím brankář. Platí to u áčka i dvacítek. Gólmani prostě vždycky vyčnívali a i Suchánek nás hlavně v prodloužení se Švédy neskutečně podržel,“ říká.

Gureň v minulosti takové štěstí neměl. S reprezentací do dvaceti let skončil dvakrát mimo stupně vítězů, přesto po letech na oba šampionáty moc rád vzpomíná.

„Pro mě to byl velký zážitek. Jsem moc rád, že jsem se mohl těchto turnajů zúčastnit. Obě akce byly obrovsky sledované, taky jsme hráli v Kanadě a Americe. Brali jsme to jako možnost ukázat se, dostat se na draft či do NHL,“ líčí.

„Dnešní doba je samozřejmě trošku jiná. Kluci jsou zvyklí cestovat, v zámoří žijí, ale i my jsme měli dobrou partu kluků. S některými z nich jsem se pak potkal v Americe, Rusku nebo v reprezentaci,“ zakončuje povídání.