Chytil už má po karanténě. Teď by v New Yorku nechtěl být nikdo, přiznává

„Nevypadá to tam zrovna růžově,“ zalitoval reprezentační útočník odchovanec Kroměříže, který se hokejovému řemeslu naučil ve Zlíně.

Zvykl jste si na omezený život v době pandemie koronaviru?

Co se dá dělat. Bohužel nastala situace, jaká je. Zdraví je na prvním místě. Je potřeba se starat o sebe a být zdravý.

Co vám nejvíc chybí z běžného života?

Hlavně hokej. Pár dní zpátky by nám končila základní část, měli jsme výborně rozehranou sezonu. Teď je hlavní, že můžu trávit čas s rodinou a aby byli všichni zdraví. To je momentálně to nejdůležitější.

Byl jste se po příletu už ukázat i doma?

Teď nám skončila povinná karanténa. Takže se chystáme navštívit i rodiče. Před dvěma týdny jsme přiletěli domů. Až nyní mám možnost jít ven a projít se na čerstvém vzduchu.

Koronavir předčasně ukončil i lyžařskou sezonu dětí

Bylo to dlouhé?

Byl to omezený život. Ale i doma jsme si našli způsob, jak to přežít a dodržet pravidla, která jsou nyní nastavená. Snažili jsme se zabavit. S kluky jsme hráli na playstationu online a hlavně jsem cvičil a posiloval, abych pořád něco dělal. Věřím, že i v tomto období se můžu zlepšit, i když vybavení v karanténě není ideální. Pořád však lze hledat způsoby, jak se zdokonalit. Pracoval jsem na sobě, i když jsme měli omezený pohyb.

Jak tělo profesionálního sportovce zvyklého na zátěž a režim reaguje na tuto výraznou změnu v životě?

To je těžké. Individuálně je mi jedno, jestli je teď pauza, nebo ne. Snažím se pořád zlepšovat, i když nemůžeme trénovat na ledě. Volno mohu využít k osobní přípravě, zapracovat na svém těle a tímto se posunout zase dál.

Bude se v létě hrát NHL?

To nikdo neví. Je spousta spekulací, jsou nějaké myšlenky, jak na sezonu navázat. Ale když si čtu zprávy z New Yorku, nejsou zrovna růžové. Situace se pořád mění.

Máte informace přímo od spoluhráčů nebo známých, jak to ve městě vypadá, nebo čerpáte zprávy jen z médií?

Nikdo z kluků nezůstal ve městě, všichni letěli, nebo jeli domů ke svým rodinám. New York není zrovna místo, kde by chtěli lidé v tomto okamžiku být. Nikdo tam teď není, jen se všichni dočítáme ze zpráv, jak to tam probíhá. Bohužel.

Návrat do Evropy proběhl bez problémů?

Ano. Letěl jsem s jedním mezipřistáním. Letadla na sebe rychle navazovala. V letadlech nebylo ani moc lidí. Byly mezi námi ideální rozestupy, neseděl nikdo vedle sebe. Cesta proběhla v pořádku.

Pojďme k hokeji. Za posledních 15 zápasů jste byli třetí nejlepší tým ve východní konferenci, byli jste dva body od play-off. Co se změnilo?

Začali jsme hrát jinak. Ale hlavně jsme měli osm z osmnácti kluků, kterým bylo dvacet let a méně. To je podle mě velké číslo do budoucna. Měli jsme i hodně nováčků v týmu, takže jsme se museli do toho průběžně dostávat. V týmu máme skvělé lídry, v tu dobu si to parádně sedlo. Ještě v pauze utkání hvězd jsme ztráceli osmnáct bodů na play-off. Najednou v době přerušení soutěže jsme měli manko jen dva body. Měli jsme skvělou sérii, hlavně venku. Právě ty rozhodují. Dokonce jsme udělali i klubový rekord v počtu vyhraných zápasů na ledě soupeřů. To nás vyšvihlo nahoru.

Překonal jste své gólové maxim (14) a vyrovnal jste se sám sobě i v počtu bodů (23), navíc máte i vyšší procento úspěšnosti střelby. Cítíte na sobě další posun?

Určitě, hlavně ve své hře. Předchozí sezonu jsem odehrál téměř celou na křídle, letos na centru. Na každém postu má člověk jinou zodpovědnost. Hlavně do obrany. Samozřejmě ale bodů mělo být daleko víc. Když se za tím ohlédnu, celá naše lajna měla spoustu šancí, které jsme neproměnili. Je to jen o práci. Celá formace jsme složená z mladých kluků, většinu sezony jsme odehráli spolu a v jejím průběhu jsme nabírali i další zkušenosti. Jsem rád, že jsem překonal své gólové maximum. Mohlo to být ale i víc, protože jsme měli před sebou ještě patnáct zápasů do konce sezony. Ale to se stává, sezona byla přerušená. Nedá se nic dělat. Je to jen další motivace. Každý rok chci být lepší než předchozí. Mám před sebou dlouhé léto, abych se připravil a byl daleko lepší, než jsem byl tuto sezonu.

Při našem posledním rozhovoru v létě v Uherském Hradišti jste si maloval, jak začnete jako druhý centr, nakonec jste sezonu zahájil na farmě. Nebyl to pro vás šok i zásah do sebevědomí?

Ne. Byla to nešťastná souhra náhod. Bylo to ve mně na kempu. Klub se rozhodl, že mě pošle na farmu, kde jsem odehrál devět zápasů. Vůbec to ale nebylo na škodu. Naopak mi to pomohlo, hrál jsem všechny důležité situace. Z devíti utkání jsme jich vyhráli osm, devátý jsme vyhráli po nájezdech a ztratili jen jeden bod. Věděl jsem, že jsem lídr, tým táhnu dopředu. Naučil jsem se mančaft vést. Následně jsem se vrátil do Rangers a rovnou naskočil do druhé lajny, protože se zranil Mika Zibanejad. A roli jsem měl podobnou jako na farmě. Hrál jsem s nejlepšími hráči a na ledě jsem měl spoustu času. Bodově to také bylo asi nejlepší období v sezoně v NHL. Když se Mika uzdravil, začal jsem hrát s Kaapo Kakkem a Brettem Howdenem. Je na čem pracovat a zlepšovat se.

Průměrný čas na ledě jste měl o minutu vyšší než loni. Přesto není necelých patnáct minut na zápas na druhého centra pořád málo?

Je to hlavně o přesilovkách. Když hrajete ve druhé pětce a první je jedna z nejlepších v celé lize, je jasné, že se tam jen tak nedostanete. Když jsme tam šli, tak na dvacet, třicet vteřin a to opravdu není moc. To je tak na jeden útok a je po přesilovce. Početní výhody hrají velký rozdíl v ice timu prvních dvou lajn. Mám cíl být co nejvíc na ledě v nejdůležitějších situacích, ale pořád jsem mladý. Na to, kolik je mi let, bych chtěl hrát víc. Ale to má tak každý hráč. Jdu si za tím a své místo si chci vybojovat a pomáhat týmu, aby na mě bylo spolehnutí.

Velkým tématem sezony Rangers byl i ústup švédského gólmana Henrika Lundqvista z pozice brankářské jedničky. Jak svou druhořadou roli tenhle velikán bral?

Třináct let byl jasnou jedničkou. Letos se to sešlo tak, že jsme měli tři výborné gólmany a chytat může jen jeden. To je u gólmanů nevděčné. Všichni museli bojovat o své místo. Vždycky chytal ten, kdo měl nejlepší formu. Všichni na sobě pracují. Pro nás je jen dobře, že máme tři vyrovnané gólmany a mohli jsme se na ně spolehnout.

Výraznou posilou Rangers byl Artěmij Panarin. Jaký na vás udělal dojem?

Výborný. Je to vynikající hokejista, od kterého se může každý hráč učit. Takového jsme potřebovali, protože sám dokáže rozhodovat zápasy, byl rozdílovým hráčem týmu. V předchozích dvou sezonách nám někdo takový chyběl. Zároveň je to i vynikající kluk do šatny. Když může, rád pomůže. Do kabiny vnáší pozitivní energii. Pořád se směje a vypráví vtípky. Zároveň je to momentálně jeden z nejlepších hráčů na světě.

I vás už poznávají fanoušci na ulici, v obchodě, nebo restauraci?

V New Yorku je to specifické. Je tam spousta lidí, takže běžně sportovce na ulici nepoznávají. Je tam takový ruch, spoustu cizinců, turistů, že to ani nejde. Když občas jdeme do obchodu, jednou za měsíc se najdou jeden dva lidé, kteří vás poznají, chtějí fotku, nebo se s vámi chtějí pobavit o sezoně.

Rodiče za vámi během sezony přiletěli na návštěvu?

Ano. Zrovna, když mě povolali z Hartfordu do prvního týmu, viděli první zápas sezony v NHL proti Tampě. Přiletěli i na Vánoce. Měli jsme i tradiční mother trip, takže mamka přiletěla na týden.