V exhibičním duelu se Slovenskem se blýskl parádním výkonem, Jágrovi a spol. pomohl k výhře.

„Po těch letech jsem nechtěl udělat ostudu. Jelikož ve všech z nás zůstala soutěživost, věděl jsem, že to nebude úplně pohodový zápas. Oba týmy chtěly vyhrát, proto jsem se na to musel trošku připravit, aby to nebyl úplný průser,“ říká s úsměvem trojnásobný mistr světa a člen úspěšné vsetínské party, která v devadesátých letech neměla v Česku konkurenci.

Nyní se věnuje výchově mládeže a hlavně se zabývá výživou na základě krevního testu. Jezdí po republice a dělá osvětu. „Chci pomáhat lidem,“ tvrdí.

Jak jste si užil zápas legend k 25. výročí legendárních olympijských her v Naganu? Bylo těžké stopnout si po tolika letech do branky?
Měl jsem respekt jít na led, protože naposledy jsem chytal v brankářské výstroji v roce 2014. Navíc v takovém zápase a proti soupeři, kde jsem znal spoustu hráčů. S řadou z nich jsem hrával, s jinými jsem se v minulosti potkal coby soupeř. Samotné utkání splnilo účel. Přišla spousta diváků, pro které to byla velká show. Ohlasy od lidí byli pozitivní, všem se to líbilo, což je jedině dobře. Všichni jsme rádi, že to mělo tak velký dosah a že na hráče, kteří už hokej dávno nehrají, bylo v O2 aréně vyprodáno. Ale brzy mi bude 52 let, takže do branky se za další čtvrt století už moc nepoženu. To by se nás na ledě ani moc nesešlo. (úsměv) 

Chystal jste se na duel poctivě? Nebál jste se průšvihu, zranění?
Potřeboval jsem si to vyzkoušet, takže jsem šel jednou na led a ve Vsetíně měl dva tréninky s týmem, abych nebyl úplně mizerný. Kluci měli kondiční trénink, hodně pracovali na fyzičce. Myslím si, že mě šetřili, abych to do zápasu vůbec vydržel.

Ožily při setkání s bývalými spoluhráči vzpomínky na turnaj století?
Šlo o to, že jsme se s kluky, které běžně nevidí, po letech zase potkali. Vídáme se opravdu velmi sporadicky, takže z toho společenského života bylo super, že jsme se mohli zase vidět a zavzpomínat nejen na Nagano. Pobavit se o tom, jakým směrem se hokej vyvíjí, kam se ubírá český hokej. Co v něm vidíme pozitivního, co negativního, kde je dobré více pracovat. 

Rozmrzelý brankář Roman Čechmánek po prohraném čtvrtfinále s Ruskem.Rozmrzelý brankář Roman Čechmánek po prohraném čtvrtfinále s Ruskem.Zdroj: REUTERS/Alexander Demianchuk

Baví vás pořád odpovídat na otázky ohledně Nagana? Je něco, co jste ještě nikdy nikomu neřekl?
Je pravda, že už je to strašně dávno, pětadvacet let je dlouhá doba. Většinou nám výročí připomenou veřejnost a média. My to máme podobné. Během roku si na to nikdo nevzpomene. Nagano už ale bylo natolik probrané, že těžko ve vzpomínkách najde něco nového.

Víte třeba že letadlo, které vás přivezlo z Japonska do Prahy, je nyní v kunovickém muzeu volně přístupné lidem?
Jasně, že to vím. Byl jsem jeden z prvních, kdo to letadlo přivítal. Mohl jsem se do něj podívat ještě dřív, než se otevřelo pro veřejnost.

Osmnáctiletý hokejista Jakub Čechmánek v dresu druholigového Hodonína.
Čechmánek skóroval při premiéře za Hodonín: Táta říkal, že to bylo dobré

Víte třeba, kde jste seděl? Jaká byla zpáteční cesta?
Zhruba vím, kde jsem seděl. Přesné sedadlo si nepamatuji, o jednu řadu jsem se minul. Byl to opravdu dlouhý let s mezipřistáním v Rusku. Těsně před příletem většina z nás usnula, takže jsme při vystupování z letadly byli zase čerství. Byl to ale velký úspěch, takže zatímco všichni fanoušci slavili doma, my v letadle.

Připomíná vám naganský úspěch něco? Máte ještě medaili, dres, hokejku?
Nejsem žádný sběratel, nelpím na věcech, které bych si měl nechávat. I proto doma skoro nic nemám. Většinu artefaktů mají sběratelé.

Upřímně. Změnilo se pro vás po Naganu něco? Přece jenom jste byl až druhý gólman a na turnaji neodchytal ani minutu …
Změnilo. Když jsem viděl ty nejlepší hráče, snažil jsem se jim přizpůsobit. Změnila se tréninková morálka a příprava na samotný trénink a posléze i na utkání, což se v následujících sezonách projevilo tím, že jsem byl více konkurenceschopný. Dělal jsem drobné věci, které běžný fanoušek a divák nevidí. Pokud se člověk zlepšovat, začne na nich pracovat, aby byl lepší, což byl i můj případ. 

Vyvíjela by se vaše kariéra stejně, kdybyste třeba nominaci nedostal? Vždyť vy jste byl už mistr světa, extraligový šampion …
To nikdo neví. Nikdo nemá skleněnou věšteckou kouli, aby se mohl podívat na to, jak by to dopadlo, kdybych do Japonska neletěl. Prostě tak to bylo, tak se to i stalo. Nikdo taky nevěděl, že v Naganu uděláme takto obrovský úspěch.

Co bylo klíčem úspěchu v Naganu 1998?
Hodně nám pomohl neúspěch na Světovém poháru 1996. Rovněž tam jsme disponovali silným týmem poskládaným hráči z NHL. Úspěch se ale nedostavil. Do Nagana jsme odjížděli s takovou dušičkou, nikdo nechtěl být součástí průšvihu.

A to se vydařilo excelentně…
Naší mentalitě pomáhá, když na turnaj neodjíždíme s očekáváním, máme pokoru a jdeme krok po kroku. U reprezentace je hodně důležité, aby si hráči rozuměli a vystupovali jako silný tým.

Kdy jste osobně začal věřit, že by to mohl být tak fenomenální turnaj?
Od čtvrtfinále. Po první třetině jsme s USA mohli prohrávat mnohem více než pouze 0:1. Dominik nás výborně podržel. Vše se tam nastartovalo.

Jaromír Jágr (vlevo) a Wayne Gretzky po vítězství České republiky nad Kanadou na OH v Naganu.
Hokejové legendy 25 let po olympiádě v Naganu: Gretzky podniká, jiní lenoší

Všechny zápasy odchytal právě Dominik Hašek. Nemrzelo vás trochu, že jste si alespoň na chvíli nezachytal?Upřímně mě to vůbec nemrzí. Hokej je kolektivní sport, jedná se o týmový úspěchu celého mančaftu. Pro mě osobně už bylo výjimečné, že jsem se dostal do takového týmu. Ne každému se to poštěstilo

Dočká se i současná či budoucí generace podobného úspěchu?
Proč by ne?! Každá generace se může dočkat. A nemusí jít jenom o hokej, ale jakýkoliv jiný sport. Pokud se tomu dává maximum a všichni v hnutí pracují, jak se má a všichni jsou na jedné lodi, tak to funguje. Bohužel současná době je jiná. Hlavně politici mezi námi vytvořili takové vztahy, že mezi lidmi není taková vstřícnost, vzájemná důvěra, jaká byla dřív. 

To se asi týká i hokeje, ne?
To je stejné. Pokud se to prolíná celou společností, dostane se to i do sportu. Spousta lidí, co v minulosti dělala sport, se mu už nevěnuje. Buď skončili kvůli stáří, nebo byli znechucení a odešli. Nyní je potřeba spojit hokejové hnutí, aby táhlo za jeden provaz. To by měl být hlavní cíl do budoucna.

Vadí vám, že ve Zlínském kraji není extraliga?
To je důsledek několika špatných kroků, rozhodnutí, které se třeba ve Zlíně udály za několik posledních let. Všichni říkají od titulu, ale já si myslím, že se začaly dělat špatné kroky již předtím, což má vliv nejen na mládež, ale na celé hokejové dění. Pokud se nepracuje s mládeží a nedáváte jí to nejlepší, (trenéry, zázemí) co jste schopni, těžko potom budeme sklízet úspěchy mezi dospělými.

V hokeji se díky synovi objevuje zase jméno Čechmánek. Jak podle vás zvládá přechod do mužů? Dělá vám radost?
Je mu osmnáct let. To se uvidí, kam to dotáhne. Záleží samozřejmě hlavně na něm. On ví, že nic není zadarmo. Za svoji krátkou kariéru si toho zkusil hodně. Teď je na přelomu toho, že by se měl zapracovávat do dospělého hokeje. Pokud dostane šanci a bude dál na sobě poctivě pracovat, může to někam dotáhnout.

Máte nyní blíž ke Zlínu, nebo Vsetínu? Komu v Chance lize fandíte víc?
Vyrůstal jsem ve Zlíně, za něj i hrával, ale když mě nechtěl, šel jsem jinde. Prostě tak to je. Že ty úspěchy přišly v jiném klubu, nezměním. Kdyby o mě měli ve Zlíně zájem a já tam zůstal, třeba bych měl úspěchy tam. Ve Zlíně ale chodím na mládež a občas i na muže, to platí i pro Vsetín, kam se rád zajedu podívat na dobrý hokej.

Není vám to trochu líto, že coby trenér působíte jenom v nižších soutěžích?
Nejde o šanci, ale o to, co jako trenér chcete a dokážete dát. Pokud jsem neviděl vůli klubu pracovat na vyšší úrovni, tak to není to,co by člověk rád dělal. Pokud mám být jako trenér úspěšný, musím mít nejen svoji vizi, ale musím i tou cestou jít a musím mít podporu daného klubu, abych mohl práci dělat co nejlépe. Pokud to v klubu chtějí dělat jinak, nemá smysl abych v něm působil.

Jaromír Jágr
Jágr zavzpomínal na zlaté Nagano. Hokej byl tehdy náročnější, tvrdí

Láká vás extraliga?
Mám vystudovanou licenci a kdykoliv mohu trénovat, třeba i reprezentaci. Pokud o mě bude zájem a budu mít volné ruce, tak mohu pracovat. Jako příklad na nejvyšší úrovni uvedu Vencu Varaďu. To stejné je i v nižších soutěžích. Pokud máte prostor, můžete s tím něco udělat a má smysl do toho jít. Ale pokud to děláte jenom proto, abyste se uživil, je to špatně.

Práce s mládeží vás naplňuje?
Já jsem se do hokeje vrátil po delší době. Chci pomoct klubu z Uherského Hradiště, kde to chtějí dělat jinak. Je potřeba změnit věci, které nefungovaly a pracovat na tom, aby se to změnilo, zlepšilo, zkvalitnilo. Ale nejde o mě, ale o tým všech lidí, co se kolem zdejšího hokeje pohybují. Aby sami trenéři měli možnost se zlepšit, protože pokud jako trenér nejste na nějaké třeba pohybové úrovni, těžko můžete dítěti ukázat, jak má udělat obrat, pokrýt kotouč, jak má přenášet váhu. To všechno jsou věci, které trenér musí umět, aby děti mohl učit. A tímto směrem by se měl nejen hokej, ale i ostatní sporty ubírat. Pokud nezačnu u mládeže, nemohu čekat, že budu mít výsledky mezi dospělými. Já jsem si coby trenér prošel nižšími soutěžemi a vidím, co hráčům chybí, co bylo při jejich výchově zanedbáno. Ale ten hráč za to nemůže. Jinak dělám úplně něco jiného, co souvisí se stravou a zdravím. Což je důležité pro všechny i pro sportovce.

Co?
Společně s dalšími lidmi se zabývám výživou na základě krevního testu.

O co jde?
Vy, aniž byste to věděl, máte v těle prozánětlivé prostředí. To znamená, že máte v těle příliš mnoho omega 6 mastných kyselin. A my se zabýváme tím, že toho člověka dokážeme na základě testů dostat do rovnováhy. Podle hodnot vidíme, jak na tom je a vidí tu změnu, která u něj po nějaké době nastala. My třeba zjistíme, že nemá v těle žádné živiny. 

Olympijský vítěz z Nagana Roman Čechmánek pomáhá mladým hokejistům Uherského Hradiště.Olympijský vítěz z Nagana Roman Čechmánek pomáhá mladým hokejistům Uherského Hradiště.Zdroj: Deník/Libor Kopl

Jak jste se k tomu dostal?
Dlouhodobě jsem řešil svůj zdravotní problém. Ze sportovní kariéry jsem měl nějaké neduhy a tím, že jsem měl problémy se zády, tak jsem hledal různé řešení a nakonec zjistil, že mi tento koncept dokázal pomoct. Najednou mě přestala bolet záda, měl jsme daleko lepší spánek. Nebolí mě klouby, šlachy, úpony. Moje tělo se celé obměnilo, funguje úplně jinak než před dvěma a půl lety. Opravdu je to neskutečná věc. Vím, že v tomto je budoucnost všech lidí. Mým cílem je dostat to do všech rodin. Od malých dětí až po důchodce.

Daří se vám to?
Objíždíme republiku a děláme přednášky, osvětu. Chceme, aby lidé věděli, že si mohou sami pomoct, dostat své tělo do rovnováhy a tím se zbavit chronického zánětu, který v těle mají. Říká se tomu nemoc 21. století, ale je to tím, co do sebe neustále cpeme. Bohužel ten člověk to neví, nezná. Že některé potraviny mu vyloženě škodí. Teď po covidu je to ještě daleko horší. U lidí se začaly projevovat neduhy, co měly skryté, na povrch vyplouvají problémy, které byly dříve skryté. Opravdu vidím, jak jsou na tom lidé po zdravotní stránce špatně a dřív nebyli. Přitom mohou sami snížit počet léků, které užívají. Vše ale začíná již v momentu, kdy má matka dítě v břiše a vyživuje ten plod. Já jsem to taky dřív neznal. Pro mě to byly všechno nové věci. Ale když jsem viděl, jak mi to dokázalo pomoct, tak to bylo neskutečné. A teď je nádhera vidět, jak se lidé mění a najednou jsou zdravější. Mám z toho daleko lepší pocit než z hokeje, do kterého jsem se moc vracet nechtěl, ale vrátil …