Kliknutím zvětšíteNajdete také v článku:
- Pozor na jarní jedovky
- Krasavec ohnivec potěší vaše oko
- Obří sírovec jako kuře
- Opomíjená, ale výtečná růžovka
- Čuňata mezi houbaři
- Hadovka smrdutá coby královna much
- Houbaření podle Martina Kubáta
„Na dohled od Ústí nad Labem pod hlohy a osikami jsem našel spoustu kačenek českých pohromadě se smrži obecnými. Letos to začalo o něco dřív než v jiných letech. Teď se podle mě rozjela jejich hlavní sezona. Tak neváhejte,“ hlásil v druhé půlce dubna přispěvatel Xacobeo na webu nahouby.cz.
Deset nejjedovatějších druhů hub v Česku:
A ve stejné době se k němu přidal i Martin z Kladenska: „Trochu rostou smrže, ale taky jedovaté ucháče. Dnes jsem viděl první májovky, pokud počasí vydrží, tak za jeden či dva týdny by mohly růst chutné jarní houby ve velkém,“ zmínil.
Přijde jarní houbová smršť?
Vzpomínáte na deště o letošních Velikonocích? Ty by mohly být letos pro růst jarních hub opravdu zásadní. Jako menší zádrhel se ovšem jeví následný typicky aprílový charakter počasí s teplotními výkyvy. Teploty se však v druhé půlce dubna poměrně ustálily, a tak se snad opravdu můžeme těšit na pořádnou květnovou houbovou smršť.
Hojně se začínají objevovat čirůvky májovky, závojenky podtrnky a různé druhy žampionů.
Podle amatérského mykologa Marka Nývlta z Prostějovska deštivé počasí posledních dní opravdu růstu jarních druhů bude přát. „Nesmí ovšem přijít velké sucho s přílišným větrným počasím. Ale to zatím zdá se nehrozí,“ spekuluje Nývlt nad dalším vývojem situace.
Čirůvka májovka
Kromě tradičních a mezi houbaři oblíbených jarních hub v podobě kačenky české, smrže obecného, čirůvky májovky a závojenky podtrnky můžeme podle Nývlta na jaře narazit i na zajímavý a překrásný obří sírovec žlutooranžový, a posléze také i na první hřiby v podobě kozáků topolových či hřibů kovářů.
Přinesli jste si už v roce 2023 z lesů nějaký hezký houbařský úlovek? Hlasujte v anketě pod článkem.
„Pak na přelomu května a června se dá předpokládat, že se objeví i další jedlé druhy jako třeba hřib dubový, kozák habrový, křemenáč osikový, holubinka namodralá a muchomůrka růžovka,“ ozřejmil mykolog s tím, že významná možnost záměny jedlých jarních hub za nějakou jedovku příliš houbařům nehrozí.
„Třeba hojnější závojence podtrnce je podobná jedovatá závojenka olovová, ale ta roste především v dubových lesích daleko později, nejčastěji od července,“ dodal Nývlt.
Pozor na klasické jarní jedovky
Kromě chutných jarních hub ovšem od dubna do června můžeme v lesích, parcích a na lukách narazit i na pěknou řádku nejedlých či jedovatých druhů.
„Mezi ty nejedlé počítám hlavně holubinku parkovou, velké množství různých druhů křehutek, hnojníků a helmovek, vyjmenoval Nývlt.
Třepenitka svazčitá - její hořkost varuje před sběrem, je jedovatá. Roste hojně od května až do prosince v trsech na tlejícím dřevě, většinou na pařezech listnáčů, ale i jehličnanů
Na pozoru se podle něj ale musíme mít především před jedovatými druhy jako muchomůrka tygrovaná, čechratka podvinutá, třepenitka svazčitá, pečárka zápašná a drobné druhy vláknic a závojenek.
Na jaře se ovšem dají najít i vzácné kousky. A dokonce i ty zapsané v Červeném seznamu hub ČR jako šťavnatka březnovka, choroš voštinovitý, baňka velkokališná, houževnatec pohárovitý či ohnivec rakouský, který patří na pohled mezi nejkouzelnější houby vůbec vyskytující se u nás.
Krasavec ohnivec potěší vaše oko
Mezi nejkrásnější na jaře se vyskytující houby patří bezesporu nejedlý ohnivec rakouský. Tvoří své plodnice dokonce i pod sněhem a indiáni prášek z něj používali k zastavování krvácejících ran.
Oko nejednoho náruživého houbaře pak jistě na jaře potěší nález takzvaného ohnivcoviště. Jsou to místa s výskytem většího množství těchto nádherně červených a fotogenických hub.
Ohnivec rakouský.
Ohnivce rostou v Česku od listopadu až do června a výtečně odolávají mrazu. Nejvíc jich pak lze podle informací uvedených na webu ohoubach.cz najít od února do dubna, pak mají jeho lokality sklon zarůstat bujnou vegetací a hledá se už jen obtížně a na otevřených stanovištích ho zase deptá slunce, kdy plodnice bývají někdy už během května místy seschlé a spálené.
Názory na jedlost či nejedlost ohnivce rakouského jsou různé. Ve Francii se údajně přidává do zeleninových salátů, ale raději to nezkoušejte.
Obří sírovec vám poskytne „kuřecí maso“
Opravdu netradiční již od května se objevující houbou je v našich luzích a hájích na první i druhý pohled překvapující sírovec žlutooranžový. Jde o dřevokaznou houbu z čeledi troudnatcovitých, často až monstrózních rozměrů.
K jídlu jsou ovšem vhodné pouze mladé plodnice, dá se z nich připravit výborný guláš nebo omáčka, delikátní jsou zpracované i do podoby řízků. Podle některých názorů má sírovec chuť a především konzistenci podobnou kuřecímu masu, proto se také anglicky nazývá chicken of the woods.
Sírovec žlutooranžový
Sírovec má podle řady odborníků i své léčivé účinky.
Třeba doktorka Alena Hamplová na svém blogu „Čarovná lékárna kolem nás“ zmiňuje, že přípravky ze sírovce snižují horečku, zmírňují kašel, pozitivně působí na naše játra, pomáhají odstraňovat plak ze zubů a využít se dají i jako prostředek na hubnutí.
Často opomíjená, ale výtečná růžovka
Květen uteče jako voda a pozvolna začne sezona hub vyloženě letních a podzimních. Mezi jejich první posly řadíme bezesporu muchomůrky růžovky, které se hojně v našich lesích vyskytují a naprosto neprávem bývají i zkušenějšími houbaři ve sběru opomíjené.
Růžovky na kmíně podle Marka Nývlta
Troubu předehřejte na 200 stupňů. Růžovky narovnejte na plech na pečící papír lupeny nahoru, pokapejte rozpuštěným máslem, posypte kmínem a solí a pečte asi deset minut dozlatova. Podávejte s chlebem.
„Růžovky jsou podle mě jedny z nejlepších hub. Před časem se dokonce v žebříčku vytvořeném houbovými fajnšmekry umístily na předních příčkách desítky nejchutnějších hub vůbec. Jsou prostě lahodné,“ zmínil se Deníku před časem přední mykolog z Hané Jiří Polčák.
Růžovka ovšem není houba pro každého. Je třeba ji dobře znát, protože hrozí její záměna především s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Existuje však způsob, jak obě houby bezpečně rozeznat.
„Základním znakem je límeček neboli prstýnek pod kloboučkem. Ten mají sice obě dvě, ale růžovka má límeček rýhovaný. Zatímco „tygračka“ má límeček vždy hladký. Pokud je tedy límeček hladký nebo si nejste jistí, houbu nechte raději růst v lese,“ vysvětlil mykolog Polčák.
Od sběru růžovek vás může odradit kromě obavy ze záměny i jejich vysoká červivost. „Je to pravda, růžovky bývají hodně náchylné k červivění,“ doplnil Polčák.
Čuňata se najdou i mezi houbaři
Nešvarem českého houbaření jsou během hlavní sezony takzvané „nájezdy rádoby houbařů“, po kterých zůstává v lesích často pěkný svinčík. Nejde ve své podstatě o pravé houbaře, ti by pod smrkem v lese totiž žádný odpadek nikdy nenechali, ale o jedince, kteří se za houbaře pouze vydávají a do lesů míří jen když si přečtou či zaslechnou informace o zrovna hojně rostoucích hřibech v médiích.
„Já to prostě nechápu, chodím v té době na houby i s igelitovým pytlem a prostě ty odpadky po jejich řádění sbírám. Nedá mi to. S jedním pánem jsem se na kraji lesa na Drahanské vrchovině dokonce pohádal skoro do krve, když vyhazoval po svačině s dětmi do křoví obaly a krabičky od sušenek. To dával svým ratolestem opravdu pěkný příklad,“ uvedl amatérský mykolog Nývlt.
V lese se podle něj dá najít od června téměř vše, co tam nepatří. „I v hustých smrčinách narazíte na vykopané houby, různé papírky, sáčky, plechovky ba i dvě láhve od šampaňského, barel od barvy a lavor jsem tam loni našel,“ popisuje Nývlt s tím, že se mu vždy u takových nálezů zvedá žluč.
Hadovka smrdutá coby královna much
Pokud jste narazili v lese na houbu plnou much a navíc nepříjemně zapáchající, tak vězte, že šlo s největší pravděpodobností o hadovku smrdutou. I na tu lze na jaře narazit. Její výskyt začíná každoročně v květnu a pokračuje až do podzimu.
Hadovka smrdutá. Jedlá je jen ukrytá ve vajíčku. Rozšiřuje se prostřednictvím much
„Jako vajíčko má hadovka smrdutá ředkvový pach. Jedlé jsou pouze mladé, dosud uzavřené plodnice. Hadovka se rozšiřuje zoochorně, tak že značné množství výtrusů slepí slizem, který se nalepí na mouchy a ty je pak rozšiřují,“ vysvětluje web O Houbách.
Jarní houbařská sezona očima Martina Kubáta
Velký obdivovatel přírody a zkušený houbař Martin Kubát z Prostějovska už letos samozřejmě několikrát na houby vyrazil a těší se zároveň na první parádní jarní houbaření. Nejvíce brouzdá po lesích Drahanské vrchoviny.
„Podle mě se jarní houbičky nejvíc rozjedou v květnu. Jistě se objeví čirůvky májovky, sírovec žlutooranžový, choroš šupinatý a další. V letošním předjaří jsem nacházel po deštích boltcovitku bezovou alias ucho jidášovo, penízovku smrkovou a nejedlou helmovku šiškomilnou,“ sdělil Martin Kubát koncem dubna Deníku, s tím, že na kačenku českou a smrže zatím letos štěstí neměl.
„To se ale může brzy změnit. V lesích je teď pěkně vlhko,“ usmál se lišácky. A jak se posléze ukázalo, měl pravdu. Hned v první půlce května totiž na facebooku hlásil parádní úlovky v podobě luxusních smržů.
A na čem si například už letos kromě smržů hodně pochutnal?
„Na Protivanovsku roste vynikající penízovka smrková, skvělá jarní houbička do polévky. Je to drobná houbička rostoucí ze spadlých, zanořených šišek smrku. Chodím na ně s nůžkami, je to taková mravenčí práce, ale pak to stojí za to,“ vysvětlil Kubát. Penízovky smrkové rostou i v zimě, nejčastěji ale na jaře v březnu a dubnu, a to zejména po deštích, když jsou šišky pěkně nasáté vodou.
43
Čtenář reportér
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
