Letos slaví sbor výročí, mohl byste říct něco o jeho historii?
Hasičský sbor v Bánově založili místní roku 1894, od tehdejšího starosty dostali za 1100 zlatých ruční stříkačku. Činnost pokračovala po první světovou válku, potom došlo k útlumu. Po válce za samostatné republiky se činnost obnovila, o službu ve sboru byl opět velký zájem, panovalo velké nadšení. A pak zase kolem roku 1939 nadšení upadalo a obnovilo se zase po válce.

Jak sbor přežil 40 let totality?
Po roce 1948 přišel konec v tom smyslu, že byli dosazeni lidé, kteří byli pohodlnější režimu. V 50. letech, kdy došlo v požární ochraně k centralizaci a státnímu vedení, to tady vedli lidé, kteří byli naprosto poplatní režimu. V dalších letech se věnovali spíše budovatelské činnosti a prevenci, zásahy tehdy byly v pozadí, v průměru je volali ke dvěma případům za rok. Po revoluci ta činnost opět uvadla, protože s lidmi, kteří tam byli dřív, už nikdo nechtěl spolupracovat. Ve druhé polovině 90. let nastoupili noví mladí členové, ale ti nevydrželi a zůstal z nich nakonec jenom jeden.

Odkdy tedy působíte ve sboru vy?
My jsme začínali v roce 2003. Byl to takový zlom, o rok později jsme už nastoupili do jednotky. Je tu teď parta mladých lidí, dalo by se říct - nová mladá krev. Zaučoval nás tehdy jeden bývalý člen, který už u nás není, a zůstal ještě jeden člověk z devadesátých let, který s námi doposud spolupracuje. V zásahové jednotce nás je třináct a jeden čekatel, který už má odbornou přípravu za sebou a jen čeká, až mu bude 18 let, aby mohl nastoupit.

Když vezmeme všechny členy, nejenom jednotku, kolik vás dohromady je?
Ve sboru momentálně máme 15 aktivních členů a některé starší přispěvatele. Potkáváme se spolu na výročních schůzích, povídáme si, hodnotíme, řešíme potíže.

Když jste tak mladý tým, účastníte se také soutěží?
Na soutěže jezdíme spíš jen sporadicky. Jako velitel si myslím, že je přednější jednotku vybavit pro zásahy, abychom mohli plnit naše základní úkoly. Ve sportu se účastníme jenom soutěže O pohár východního Slovácka, kterou někdy také sami pořádáme. Posledně jsme skončili třetí.

Pokud se soustředíte spíše na výbavu jednotky, jak byste její stav ohodnotil?
Já si myslím, že co se výstroje a výzbroje týče, jsme na velmi dobré úrovni. Možná to zní trochu chvástavě, ale určitě je dobře, že je naše jednotka vybavená podle předpisů. Vybavení je podle mě na profesionální úrovni, ochranné pomůcky vlastní každý člen jednotky a může se na jejich ochranu spolehnout.

Jakou techniku používáte při výjezdech?
Technika není úplně nejnovější, máme auto Liaz 101 na podvozku z roku 1988, které jsme získali od hasičů z Valašských Klobouk bezúplatným převodem. Musím ale říct, že je to dobré auto, dnes jej ještě docela často používají i profesionální sbory. Je to vysokotlaké hasicí zařízení s cisternou na dva a půl tisíce litrů vody.

Řešíte také nějaké potíže, máte například dost zájemců o službu v jednotce?
Když slýchávám o jiných dobrovolných sborech, které trápí nedostatek lidí, tak mohu říct, že u nás to tak není. Naopak máme problém s tím, že musíme nové členy odmítat. Zájem mladých lidí je tak velký, opravdu by do té jednotky chtěli, ale my na to bohužel nemáme peníze. Ale takové věci s financemi asi řeší úplně všude.

Na druhou stranu to ale znamená, že se do jednotky dostanou jen ti nejlepší?
Ano, samozřejmě, tak se to dá také brát.

Jak často vyjíždíte „do terénu“?
Vyjíždíme zhruba dvanáctkrát do roka k široké škále zásahů, od požárů až po dopravní nehody. Dá se tedy říct, že práce je dost. A když už se nevěnujeme zásahům, snažíme se dbát na odbornou přípravu nebo pomáháme obci. Pořádáme také ples a dětské dny, nedávno jsme ve školce dělali cvičení pro nejmenší, aby děti viděly, co a jak. Spolupracujeme na těchto akcích s obecním úřadem, na různých oslavách u nás i jinde například představujeme názornou ukázku hašení.

PETR KNEPR