Kdy vznikl sbor dobrovolných hasičů Uherské Hradiště a kdo byl jeho zakladatelem?
Byla a je to slavná éra dobrovolného hasičstva v našem městě. Dobrovolný hasičský sbor vznikl už v předminulém století, tedy za Rakouska-Uherska, v roce 1873. Byla doba německá a tak původní sbor nesl název Freiwilige Feuerwehr, i když většinu tvořili Češi. Povelová technika včetně stanov byly ale německé. Bylo dobrým zvykem, že starosta města byl současně i starostou hasičstva. Svědčilo to o vážnosti, které se dobrovolné hasičstvo těšilo. Až roku 1890 se stal starostou města, tedy i starostou hasičstva, lékárník Josef Štancl, který při volbách pronesl na tehdejší dobu odvážný projev: „Pánové, my Češi jsme tady doma. Vy Němci máte domov jinde, a proto ode dneška bude tady jednací řeč česká,“ řekl tehdy. Němci uraženě odešli a jejich snaha založit vzdor sboru skončila neúspěchem.

Můžete připomenout některé z důležitých zásahů vaší jednotky?
Roku 1894 zasáhl město katastrofální požár. Vyhořelo téměř celé. Hasičstvo se vyznamenalo a děkovná korespondence mezi městem a dobrovolným hasičstvem dodnes slouží jako příklad krásy českého jazyka. V roce 1958 se náš sbor stal Mistrem republiky v požárním sportu. O dva roky později pak s výhledem k budoucí profesionalizaci postavili novou požární zbrojnici. Dobrovolní hasiči stále zůstávají jako záloha profesionální jednotky. Například při velkých povodních jsme tři dny a noci čerpali vodu v Jarošově a ještě další dny v zatopených sklepích v Uherském Hradišti a ve Starém Městě. Dnes má naše jednotka 32 členů a naše činnost je především preventivní.

Jaký je o práci sboru zájem mezi veřejností?
Mezi veřejností zájem není. Mladí lidé k nám přišli přes kamarády stávajících členů. Nepomohla žádná osvěta, žádné nábory, takže máme nedostatek mladých lidí. Mládež se v této době těžko shání, mají zájem o počítače, hry a podobně.

Připomeňte nějakou tragickou či naopak úsměvnou historku z vaší hasičské praxe…
Při povodni v Rybárnách došlo v první vlně k zatopení poloviny rodinných domků. V místě, kde záplavová voda končila, byly postaveny pískové hráze, čímž došlo k rozdělení čtvrti na dvě poloviny V první, suché části se čerpala voda do již zaplavené části za hrázku. Část obyvatel ze suché části si znepřátelilo obyvatele z mokré části. Při hádkách stejně za chvilku voda stoupla na všech místech do stejné výšky. Také si vzpomínám na případ, kdy při požáru chtěli hasit mladí členové sboru práškovým hasicím přístrojem. Jeden ze starších členů sboru se nabídl, že jim ukáže, jak se používá. Vzal přístroj do ruky a bouchl s ním o zem. Po aktivaci ale praskl špatně provedený svar a v mžiku se vytvořila obrovská bílá koule. Z ní se pak vypotácel náš kolega bílý jako mlynář.

Při našem setkání jste o hasičské profesi mluvil jako o poslání…Není příliš lidí, kteří by se tak dokázali vyznat k lásce ke své profesi. Chcete něco takového sdělit i čtenářům?
Děkujeme všem, kteří třeba i sebemenším dílečkem přispěli k 136leté historii dobrovolného hasičstva v našem městě. Jistě nikdo nečekal díky za svoji práci, obětavost a statečnost. A také nemá čekat. Člověk se má ptát toho, koho nelze oklamat, má se tedy zeptat svého svědomí, zda žil a jednal jako člověk. Jestli ano, pak je to pocit lidský, vznešený a není třeba okolo toho mluvit. Hlavním mementem dobrovolného hasičstva je ušlechtilost myšlenky pomoci v neštěstí.

KOZLŮV POČIN:Dobrovolní hasiči v Uherském Hradišti považují za mimořádné štěstí, že dokázali ve zdraví přežít ničivé záplavy, které město v uplynulých letech postihly. Také si cení toho, že je i přes všechny těžkosti stmeluje kamarádský duch.