Kdy a kým byl založen váš sbor?
Náš sbor byl založený 21. září 1919 tehdejším starostou obce Matoušem Bartoněm. Sbor měl za úkol podrobit se organizovanému výcviku a v případě potřeby dusit požáry nebo poskytnout pomoc při různých živelných pohromách. Po vyložení poslání této organizace a po vysvětlení stanov schválili všichni přítomní občané založení sboru dobrovolných hasičů v Tučapech. Dobrovolně se tehdy do hasičského sboru přihlásilo třicet dva občanů.

Kozlův hasičský počin: HLASUJTE ZDE

Kolik máte členů dnes a jste s tímto stavem spokojeni?
Máme třicet šest členů, včetně čtyř žen. Myslím si, že pro naši malou obec je to slušný počet, přesto se stále snažíme přilákat nové členy.

Účastníte se soutěží?
Snažíme se pravidelně jezdit na hasičské soutěže v našem okrese, bohužel už druhou sezonu máme nestabilní soutěžní tým a stále se nám nedaří najít nové zapálené hasiče.

Mohl byste vyzvednout nějaké úspěchy?
V roce 2006 jsme obsadili třetí místo na soutěžích v Kunovicích a Březolupech a čtvrté místo v okresním kole požárního sportu. Od té doby se nám bohužel nedaří umístit se na předních místech. V posledních deseti letech jsme ale byli téměř vždy první na okrskové soutěži, jen loni se nám to nepovedlo.

Zažili jste nějaký kuriózní nebo třeba netypický zásah?
Při požárním útoku v Uherském Hradišti jsme měli spojaře, který ve svém zapálení převrátil soutěžní stroj a tak mělo Hradiště na náměstí další fontánu.

Jak jste na tom s hasičskou technikou, máte dostatek vybavení?
Naše hasičská technika je zastaralá, proto se všemi silami snažíme sehnat sponzory. Chceme ji obnovit, abychom mohli dosahovat lepších výsledků při soutěžích.

Co pro vás představuje největší problém?
Jak jsem již zmínil, je to jednoznačně naše technika.

Organizujete ve vaší obci nějaké akce?
Hasiči v naší obci organizují tradiční maškarní ples a také hody s právem. Pravidelně máme starší i mladší stárky. Hodů se minulý rok zúčastnilo okolo dvaceti párů. Navíc chodí i ženatí muži v lajblech a vdané ženy.

Kozlův počin

Nejvýznamnější pro nás byla pomoc při povodních v Nedakonicích v roce 1997. Dva dny jsme tam čerpali vodu. Později jsme se tam také vrátili, když bylo zaplaveno místní hřiště.

Jitka Cilečková