Založení hasičského sboru v Ostrožské Lhotě předcházelo několik velkých požárů. Právě tyto momenty a otřesy hrůzy a strachu byly prvním impulsem ke vzniku hasičské jednotky. „Psal se rok 1900, když skupina jedenadvaceti dobrovolníků v čele se správcem školy Antonínem Jadrníčkem a hostinským Antonínem Vaněčkem založila hasičský sbor,“ popisuje Šuránek.

Po vzniku sboru začali hasiči uvažovat o životě sboru a jeho dalších perspektivách. Nebyla totiž výstroj, stříkačky ani hasičská zbrojnice. „V roce 1901 byla za peníze obecního zastupitelstva a půjčky od spořitelny zakoupena první ruční stříkačka,“ pátrá v historii Šuránek. První požární automobil byl do Ostrožské Lhoty přidělen v roce 1956. Byl to starší nákladní vůz značky Opell-Blitz.

Další auto dostali dobrovolní hasiči v Ostrožské Lhotě o jedenadvacet let později. „Od roku 1977 používáme na zásahy Avii. Uvítali bychom ovšem novější techniku, stejně tak novou stříkačku,“ konstatuje Šuránek. Právě zastaralé vybavení je důvodem, proč lhotské hasiče k přespolním požárům zavolají jen výjimečně.

Kozlův hasičský počin: HLASUJTE ZDE.

Za poslední rok zasahovali jenom u místních ohňů. Hasičská jednotka se pravidelně účastní okrskové soutěže, pyšně prohlašuje, že patří mezi lepší družstva, i když drobné problémy nepopírá. „Soutěži vždycky předchází nácvik. Spousta členů našeho spolku pracuje různě po světě, takže i samotná cvičení jsou obtížnější,“ popisuje Šuránek.

Dnes se požárnímu sportu věnuje 24 členů, kteří v příštím roce oslaví 110. výročí založení spolku. „Chceme toto výročí důstojně oslavit. V průběhu oslav se uskuteční mše za živé a zemřelé hasiče,“ plánuje Šuránek. Oslavě významných kulatin v minulém roce předcházelo vysvěcení hasičského praporu arcibiskupem Josefem Graubnerem.

Starostování s sebou nese starosti. Proto by Jaroslav Šuránek uvítal, kdyby se našel jeho obětavý nástupce. „Rád bych tuto funkci někomu předal. Máme dva mladé nástupníky, Marka Miklíčka a Petra Hyráka. Třeba to jednou po mě převezmou,“ usmívá se Šuránek.

Když v Ostrožské Lhotě začne hořet, hasiči se seběhnou rychle. „Na místě jsme většinou do deseti minut. Je doba mobilních telefonů, domluva je snazší. Účast při hašení bývá veliká, tolik se nás nesejde ani na schůzi,“ vypráví Šuránek. Často při výjezdu pomáhají také Šuránkovi synové, ze kterých podle jeho slov ale hasiči nebudou. „Mají jiné zájmy,“ krčí rameny.

Irena Trojková