Zatím se mu daří. Účastník letošního mistrovství Evropy amatérů v portugalské Braze zaznamenal ve čtyřech zápasech juniorky tři branky, a dokonce blýskl prvním gólem za první tým, když skóroval v pohárovém zápase proti Frýdku-Místku.

Fanoušci vás zatím příliš neznají, zkuste se představit po fotbalové stránce.

Začínal jsem s fotbalem v Biskupcích u Luhačovic, kde jsem hrával za žáky. V osmi letech jsem odešel do fotbalové akademie ve Zlíně, tam jsem prošel všechny věkové kategorie až po dorost. Po skončení u dorostu jsem měl přejít do béčka, ale oznámili mně, že jsem pro Zlín jako fotbalista neperspektivní.

Zanevřel jste na fotbal?

Dá se říct, že ano. Pro mě to bylo obrovské zklamání. Dával jsem fotbalu všechno, a když mně řekli, že se mnou nepočítají, tak mě to shodilo. Rok jsem vůbec nehrál fotbal. Teď si to vyčítám, dnes vím, že to byla chyba, mohl jsem být po výkonnostní stránce někde jinde. Je to ale minulost, už to nevrátím.

Nakonec jste ale znovu začal hrát. Kdo vás přivedl na druhý pokus k fotbalu?

Přemluvil mě kamarád ze Zlína, který hraje za Luhačovice. Zrovna potřebovali útočníka, tak jsem si řekl, že to půjdu zkusit. Fotbal mě začal znovu bavit i v krajského přeboru.

Co myslíte, že vám pomohlo k angažmá ve Slovácku?

Nejvíc jsem se asi ukázal v létě na mistrovství Evropy amatérů v Portugalsku. Už nevím, jak to přesně bylo, ale asistent reprezentace pan Neradil, řekl, že by byla možnost pokusit se získat angažmá ve Slovácku. V létě jsem nastoupil do přípravy a trenér juniorky pan Palinek, prohlásil, že takové hráče tady potřebují.

Z Luhačovic jste přestoupil nebo jde o hostování?

Jsem ve Slovácku na půlroční hostování. Řekli mi, že po podzimní části sezony se domluvíme, co bude dál.

Vzal jste si nějaký čas na rozmyšlenou nebo jste nabídku od klubu přijal okamžitě?

Asi týden jsem si vzal na rozmyšlenou, protože jsme doma nevěděli, jak to bude s prací. Radil jsem se s rodinou. Otec říkal, že to mám určitě zkusit, že by angažmá mohlo vyjít.

Otec je fotbalový fanoušek?

Je. Chodí se dívat na každý náš domácí zápas. Ale až teď, v Luhačovicích na fotbal moc nechodil. Soutěž se mu zdála příliš nízká.

Prosadil se z amatérské reprezentace ještě někdo další do profesionálního fotbalu?

Jirka Válek z Kateřinic to zkoušel ve Zlíně, ale zranil si koleno, takže bude delší dobu bez fotbalu. Jestli se vrátí, to vůbec netuším.

Přišel jste z amatérské soutěže do prvoligového klubu. Cítil jste v přípravě velký rozdíl?

Byl jsem překvapený, že jsem fyzicky stačil. Bylo to možná dáno tím, že jsem absolvoval přípravu před mistrovstvím Evropy a přidával jsem si individuální tréninky. Třikrát týdně jsem jezdil do Bystřice pod Hostýnem, kde jsem se připravoval s kondičním trenérem amatérské reprezentace panem Neradilem. Další dva tréninky jsme měli Luhačovicích, takže jsem byl na hřišti vlastně každý den. Tréninky ve Slovácku byly daleko náročnější, ale po čase jsem si zvykl. Myslím si, že jsem do Slovácka přišel dobře fyzicky připraven.

Jak na vás působí atmosféra prvoligového mužstva?

Trénuji v juniorce a někdy s áčkem. Je to tam jiné jako v juniorce, kde jsou samí mladí kluci. V áčku jsou větší věkové rozdíly, ale na přijetí si absolutně nemůžu stěžovat. Vycházím s každým v pohodě a na tréninky se těším.

Znal jste někoho z kádru už před příchodem do klubu?

Jenom od vidění, osobně nikoho. Na mládežnické úrovni jsem hrával proti Václavu Ondřejkovi.

Jaké jsou vaše cíle? Co byste rád ve fotbale dokázal?

To je jednoduché. V první řadě bych se rád probojoval do áčka Slovácka. Fotbalu dávám devadesát pět procent. Do roku bych se chtěl dostat do základní sestavy a být platným hráčem pro klub.

Říkáte, že fotbalu dáváte devadesát pět procent. Proč mu nedáváte sto?

Tak to je těžké. (Smích.) Já bych řekl, že mu dávám sto procent. Když ne sto, tak devadesát devět určitě.

Počítáte i s variantou, že by vám angažmá ve Slovácku nemuselo vyjít?

Možné je všechno, ale rozhodně bych se nechtěl vrátit do Luhačovic. Přijde mně, že všechno co tady získám, bych pak v amatérském fotbale znovu ztratil. Rozhodně by to byl krok zpátky. Pokud by se objevily nějaké nabídky, třeba z druhé ligy, tak bych to vzal.

Momentálně se věnujete naplno fotbalu. Čím jste se živil, když jste hrával na amatérské úrovni?

Taťka má menší firmu, pracoval jsem u něho. Normálně jsem každý den chodil do práce.

Co jste dělal konkrétně?

Dělal jsem manuálně. Mám sice výuční list autoelektrikáře, ale byla to práce mimo obor. Zateplování rodinných domů, fasády a podobné stavební práce. Byla to taková trošku větší dřina.

Zítra hraje Slovácko další ligové utkání proti pražským Bohemians. Budete v širším kádru?

To vůbec netuším, zatím nikdo nic neříkal.

Očima trenéra Soukupa

Honza Lukáš k nám přišel na půlroční hostování s tím, abychom si ověřili, jestli je to hráč, který má na to, aby hrál první ligu, nebo ne. Musím říct, že v juniorce dává góly a naše představy plní. Dostal šanci i v poháru ve Frýdku a mimo branky, kterou vstřelil, se dostal do dalších dvou gólových příležitostí. Je vidět, že má čich na branky. Je to typický koncový hráč, který chce finální fázi řešit zakončením. Nehledá další řešení, ale útočné akce chce zakončit sám. To možná schází našim útočníkům. Musím u něho ocenit velkou vůli se do ligy dostat. Je v přípravě nesmírně poctivý a pracovitý. Má i štěstí, že se do brankových situací dostává. Pokud bude v tomto trendu pokračovat, příležitost v áčku určitě dostane. Není u nás proto, aby posílil juniorku. Na druhou stranu je na něm vidět, že hrál nižší soutěž a řekněme, že taktickým chováním a individuální technikou s míčem je na tom hůř. Pokud kvality ukáže, budeme řešit, co dál, pokud ne, jeho mise by skončila. Zatím je na nejlepší cestě, aby u nás zůstal. Bude záležet hlavně na něm.

Stanislav Dufka