Sedmdesátník Josef Tinka začal hrát fotbal za žáky, když mu bylo deset let. O čtyři roky později je vybrán do žákovské reprezentace jihomoravského kraje. Od roku 1962 hraje v kádru A mužstva Dolního Němčí, odkud po roce odchází na vojnu do Kroměříže. Tam obléká dres Dukly Kroměříž. Po vojně, i přes nabídky různých oddílů, zůstává patriotem a vrací se do kádru fotbalistů Dolního Němčí, kde aktivně hraje a zároveň i trénuje až do svých 37 let. Po ukončení své hráčské kariéry ještě řadu let trénuje v Dolním Němčí A mužstvo dospělých, dorostence i žáky. V současnosti zůstává i nadále funkcionářem TJ Dolní Němčí.

Padesátník Antonín Světinský se začal fotbalu v Dolním Němčí věnovat v roce 1976 ve svých dvanácti letech. Následují čtyři roky v dorostu a v sezóně 1982–1983 angažmá v krajském přeboru za místním A mužstvo mužů. V roce 1983–84 hraje sezónu za divizní klub Tatran Poštovná a poté rukuje na vojnu do slovenské Seredě, kde jednu sezónu nastupuje za místní vojenský klub VTJ Sereď a druhou za civilní mančaft TJ Šintava v okrese Galanta.

Na podzim 1986 se vrací do kádru Dolního Němčí, kde po čtyřech letech zažívá nejúspěšnější sezónu své fotbalové kariéry. „Tu jsem odehrál v krajském přeboru v sezóně 1990–91, kde se mi soupeřům podařilo nasázet sedmnáct branek. Tehdy jsme poprvé historicky postoupili do divizní soutěže, kde mužstvo TJ Dolní Němčí odehrálo nepřetržitě dvanáct sezón," přiznává Antonín Světinský. Svoji aktivní fotbalovou činnost končí na přání manželky v létě roku 1993 po narození třetího dítěte. O tři roky později v roce 1996 se začíná věnovat práci ve výboru TJ Dolní Němčí, a to jak za fotbalisty, tak i za šachisty. Jednu sezónu trénuje mladší žáky a jednu sezónu starší žáky místního fotbalového oddílu.

„Podařilo se nám nastartovat práci s mládeží a založit žákovská přípravková mužstva, stabilizovat mužstva dospělých, kde hrají jen místní hráči a v šachovém oddíle jsme pozvedli úroveň na dvě mužstva dospělých, kde jedno hraje Zlínskou krajskou soutěž a druhé okresní přebor Uherské Hradiště," říká Antonín Světinský na závěr.